Bez světla není naděje by Astina

12. dubna 2008 v 23:21 |  Bez světla není naděje - pokročilí
Jednorázovka od Astiny...

Stál uprostřed kruhové místnosti a rozhlížel se kolem. Na stěnách visely portréty lidí a zvědavě po něm pokukovaly, všude kolem se povalovaly krabice s všelijakými věcmi, knihami, kloboukem, hábity, mísami a bůhví čím ještě. Měl tu domluvenou schůzku s novým ředitelem školy, Abusem Brumbálem, ale ten tu ještě nebyl, takže na něj čekal a přemýšlel o všech možných i nemožných důvodech, proč by mu měl Brumbál dát dobrou nebo naopak špatnou zprávu. Více se klonil k myšlence, že dostane špatnou zprávu. Kdo by taky chtěl učit jeho, někoho, kdo je člověk jen napůl. Teprve po chvíli si všiml, že v místnosti není sám. Na zábradlí schodů vedoucích do patra seděl velký zlatý pták a moudrým pohledem ho pozoroval. Chlapec ještě nikdy neviděl nic tak překrásného jako byl onen pták, tudíž k němu pomalu vykročil. Nespouštěli ze sebe oči. Chlapci se do podvědomí prodírala myšlenka, že ten pták ví všechno, co se kdy a kde stalo a hlavně že ví všechno o něm. Trochu se té myšlenky lekl, ale nedal na sobě nic znát. Už už k tomu překrásnému stvoření natahoval ruku, když se lekl podruhé.
"Jestli jsi tak odvážný, jak vypadáš, pak nechápu, proč se kolem tvého přijetí do Bradavic dělá tolik cavyků."
Chlapec leknutím málem spadl ze schodů, které na cestě k ptákovi překonal. V poslední chvíli svůj pád naštěstí vybalancoval a ihned se jal pátrat po majiteli hlasu. Nikoho však nemohl najít.
"Pche," ozvalo se posměšné uchechtnutí.
Chlapci se zdálo, že se ten zvuk ozval z míst, kde byl odložen velký špičatý klobouk. Dokonce se mu zdálo, že původcem toho zvuku byl skutečně onen klobouk. Vzápětí však tuto myšlenku zavrhl. Copak by klobouk mohl mluvit?
"A proč bych podle tebe neměl moci mluvit," otázal se klobouk, jako by mu četl myšlenky. Nyní už si byl stoprocentně jistý, že k němu mluví právě tenhle na první pohled starý, obyčejný klobouk.
"No já nevím, třeba proto, že jsem ještě žádný mluvící klobouk neviděla ani o něm neslyšel," namítl klidně chlapec.
"Chlapče drahý, vše je jednou poprvé. Ale abys věděl, žádný jiný klobouk než já nemluví, takže jsi ani žádný jiný vidět nemohl. O mně jsi ale slyšet mohl. Já jsem Moudrý klobouk z Bradavic a budu to právě já, kdo tě zařadí do školní koleje, jestliže se Brumbálovi podaří všechny přesvědčit, aby tě přijali."
"Takže… Takže Brumbál mě chce přijmout," zeptal se s hlasem plným překvapení chlapec.
"Ano, Brumbál pro to, aby tě mohl přijmout, dělá vše, co může, ovšem nejprve musí přesvědčit pár natvrdlých osob, aby mu k tomu dali souhlas," konstatoval trpce Moudrý klobouk.
"Aha," zaznělo zklamaně.
"Ale no tak, přece nevzdáš bitvu bez boje. To bys mě opravdu zklamal."
"Zklamal? A jak? Vždyť mě vůbec neznáš."
"Nemusím tě znát na to, abych poznal, jaký ve skutečnosti jsi a nic na tom nezmění fakt, že jsi vlkodlak, Remusi Lupine."
"Jak to víš," zeptal se nyní již s ústy otevřenými dokořán Remus.
"Jsem přece Moudrý klobouk z Bradavic. To já rozděluji studenty do kolejí již po celá staletí a já jsem ten, kdo vidí až na samé dno tebe samého."
"A jak to dokážeš?"
"Víš, mě stvořili před mnoha staletími zakladatelé Bradavic Rowena z Havraspáru, Helga z Mrzimoru, Godrik Nebelvír a Salazar Zmijozel. Dokud byli naživu, vybírali si studenty do svých kolejí sami, ale věděli, že jednou zemřou a že by pak měl někdo zodpovědný vybírat studenty místo nich. A tak stvořili mě a já od té doby nahlížím dětem do jejich srdcí a dělím je podle toho, co v nich najdu. Kromě toho také během školního roku v mnohém radím ředitelům školy, když si s něčím nevědí rady."
Remus jen obdivně zíral na klobouk. Během okamžiku se vzpamatoval a zeptal se: "A kam bys zařadil mě?"
"Tak na to ti, hochu, odpovím posledního srpna, budeme-li mít štěstí a budou-li při nás hvězdy stát."
Remus se opět ponořil do svých myšlenek a přestal vnímat dění kolem sebe. Nevšiml si tak, že se Moudrý klobouk pro sebe usmál, že zlatý pták přiletěl a posadil se vedle něj a nevšiml si ani malé sovy, která vletěla oknem dovnitř a usadila se na ředitelův stůl. Tolik přemýšlel o všem, co mu Moudrý klobouk řekl, že málem ani nepostřehl příchod muže s dlouhými vlasy a vousy a půlměsícovými brýlemi.
"Pane řediteli," pozdravil, když jeho hlas zněl stále ještě jako by odněkud z dálky.
"Dobrý den, Remusi. Omlouvám se, že jsi musel tak dlouho čekat. Prosím, posaď se."
"To je v pořádku, pane. Nic se nestalo," odvětil nyní už klidným a přítomným hlasem Remus.
"Nejprve bych se tě zeptal, jak se ti daří, chlapče," optal se Albus Brumbál a současně sundával sově z nožičky dopis.
"Nyní hlavně velmi nervózně, pane, děkuji za optání," odvrátil Remus pohled od vzdalující se sovy a stočil ho na ředitele, který ho vlastně ani nevnímal a v onu chvíli pročítal dopis, jenž před několika málo okamžiku odebral sově.
"Á, výborně," pochválil cosi ředitel a začal dopis skládat. "Ještě jednou se omlouvám, že ti nevěnuji dostatečnou pozornost, ovšem tento dopis byl velmi důležitý pro nás oba. Od této chvíle už se budeme věnovat pouze účelu naší schůzky," usmál se na chlapce Brumbál.
"Ano, pane, zajisté."
"Takže, na začátek jeden samozřejmá, přesto důležitá otázka: Jsi si jistý, že chceš nastoupit do Bradavic?"
"Ano, pane. Už mě nebaví jen sedět doma sám a nemít žádné přátelé. Samozřejmě se chci také naučit kouzlit, ale ti kamarádi jsou pro mě stěžejním důvodem," řekl Remus tak rychle, jak to jen šlo.
"Dobrá, vidím, že jsi opravdu rozhodnutý. Teď ti tedy prozradím, že tento dopis," ukáže na obálku před sebou, kterou před několika minutami přinesla sova, "je z ministerstva kouzel a povoluje mi tě přijmout do naší školy, ovšem," zdůraznil poslední slovo, když zahlédl na radost na Remusově tváři, "pouze za splnění několika předem daných podmínek."
Remus na prázdno polkl a zeptal se: "A jaké to jsou podmínky, pane?"
"Zaprvé s tvým zařazením budou souhlasit všichni vyučující a to bez výjimky."
Remus opět na sucho polkl a dříve, než se stačil zeptat, ho Brumbál uklidnil:
"Neboj se, všichni už o tom ví, se všemi jsem hovořil a nikdo nemá oficiálních námitek, jestli rozumíš, jak to myslím."
"Ano, pane. Nejsou zrovna nadšení, ale odsouhlasili to."
"Sám bych to nevystihl lépe," mrkl Brumbál na Remuse.
Remus z Brumbálova výrazu začínal mít dobrý pocit.
"Zadruhé nikdo mimo vyučujících, tvé rodiny a několika zasvěcených pracovníků ministerstva nebude vědět, že jsi vlkodlak. To ti, myslím, bude vyhovovat, že?"
"Ano, pane," přisvědčil se zjevnou samozřejmostí chlapec.
"Zatřetí - během úplňkové noci budeš uzavřen do opuštěné místnosti a budeš v ní uzamčen, dokud nebezpečí nepomine. Začtvrté - pokud by o tobě kdokoliv zjistil, že jsi vlkodlak, nebo tuto skutečnost někdo ze zasvěcených prozradil, přestaneš s okamžitou platností pobývat na hradě a navštěvovat výuku spolu s ostatními studenty. A zapáté - pokud bys někomu jakkoliv ublížil, taktéž ihned přestaneš chodit do školy a pro tvé bezpečí budeš umístěn někam, kde tě nikdo nenajde. Co na tyto podmínky říkáš, Remusi?"
"Že mi nezbývá nic jiného, než je přijmout, pane."
"Domnívám se, že nejsou ani nijak strašné, tudíž ti v nejbližší době odešleme dopis se seznamem všech potřebných věcí a instrukcemi k odjezdu," oznámil spokojeně Brumbál.
"Pane, mohl bych se ještě zeptat, kam mě budete uzavírat na dobu mé přeměny," zeptal se nervózně Remus.
"V blízké vesnici Prasinky je opuštěný dům, léta v něm nikdo nebyl, takže ho zabezpečíme a pokaždé tě do něj odvedeme tajnou chodbou přímo z bradavičkách pozemků, kterou již budujeme. Dále mám v plánu rozhlásit o tom domě, že v něm straší a že by bylo nejlepší, kdyby se k němu nikdo nepřibližoval."
Remus si prohlížel zlatého ptáka, nyní sedícího na okraji stolu, u nějž s Brumbálem seděli. Urovnával si v hlavě vše, co se dozvěděl a zeptal se:
"Myslíte, že nikoho neohrozím, když tu budu? Že to bude opravdu bezpečné," zahleděl se s obavou do modrých očí ředitele.
"Myslím, že budeme-li důslední a opatrní, pak se nikomu nic nestane."
"Takže sem opravdu smím chodit, pane," zeptal se Remus znovu a tentokráte již s očima zářícíma štěstím a radostí.
"Ano, budeš sem chodit. Rádi zde budeme učit někoho tak zodpovědného, jako jsi ty," ujistil ho Brumbál a současně se začal zvedat, aby se s chlapcem rozloučil.
"A pane," zarazil ho ještě Remus. "Mohl bych se vás ještě zeptat, co to tu máte za nádherného ptáka?"
"To je, chlapče, fénix," odpověděl trochu dojatě Brumbál. "Fénixové jsou jedni z nejúžasnějších stvoření světa. Vždy po nějaké době shoří a z popela se znovu narodí. Jejich slzy mají léčivou moc a unesou neuvěřitelně těžká břemena. Fénixové jsou velmi mocní tvorové, proto se jejich ocasní pera používají k výrobě hůlek. A jsou mocní i v jiných věcech - když máš dojem, že je vše ztraceno, nevíš, kudy dál, pomohou ti a ukáží cestu, po které se máš vydat."
"To je překrásné, pane. Vypadá to, jako by byli nejlepšími přáteli člověka," konstatoval ohromeně Remus.
"Však to oni často jsou. Přátelé - to je něco, co se nesmí ztratit. Protože vidím, jak jsi přemýšlivý a moudrý chlapec, tak ti teď prozradím jednu věc, na kterou bys zajisté přišel časem sám, jednu velikou životní pravdu, na kterou nikdy, opravdu nikdy, nesmíš zapomenout…"
Brumbál ještě řekl Remusovi pár slov, po kterých se rozloučili a Remus odešel.
Ředitel pak ještě dlouho stál a sledoval dveře své pracovny. Zničehonic se opět ozval Moudrý klobouk:
"Tenhle chlapec bude jednou silný, mocný čaroděj, a nic na to nezmění fakt, že je vlkodlak. Je s ním smířený a řekl bych, že ho toto vědomí spíše posiluje, než oslabuje. Udělal jste velmi dobře, že jste tolik bojoval za to, aby ho přijali."
"Ano, pevně v to věřím. Děkuji, Moudrý klobouku."
O 7 let později…
"Nezapomeň, že tě v neděli čekáme na oběd, tak ať tě ani nenapadne nepřijít," varoval ho ještě jednou James a s úsměvem odešel za ostatními. Remus ještě chvíli stál na peronu a pozoroval, jak odchází. Petr se svými rodiči, Lily s Jakešem a jejich rodinami a spolu s nimi také Sírius… Jeho přátelé. Už se těšil na nedělní oběd s nimi, první oběd už ne studentů Bradavic, ale vystudovaných kouzelníků. Jak tak sledoval, jak odcházejí, vybavilo se mu něco, co mu kdysi, při jejich prvním setkání, řekl Brumbál:
"Važ si svých přátel, jako by to bylo to jediné, co máš. Přátelé jsou totiž světlem lidského života. Bez přátel nemáš žádnou naději žít život. Proto se také říká, že bez světla není naděje."
A měl pravdu. S přáteli má život smysl, ať je jakýkoliv. Bez nich je to jen přežívání od cíle k cíli, jehož dosažení nás tak jako tak neuspokojí.

KRITIKA:

Abigail:

Originální příběh s málo obvyklým tématem. Líbily se mi charaktery. Brumbál, Moudrý klobouk, oba naprosto perfektní. Líbil se mi i Remus. Sice si myslím, že byl trochu moc dospělý na to, kolik mu mělo být, ale je fakt, že to byl přesně ten Remus, kterého známe z knížek.
Ohledně gramatiky - sem tam chybí nějaká čárka nebo se objeví překlep, ale není to až tak vážné. Pozor radím dát hlavně na aktivní word, který přepisuje Jamese na Jakeše. A potom mám ještě jednu připomínku: Když se ptá - kdokoli kohokoli - proč na konci té věty není otazník? Myslím, že by se tam hodil víc, než čárka. A když už jsme u toho - pozor na opakování slov - hlavně právě slovo "zeptat se" jsem viděla docela často.
Konečný ortel: Ano

Andy:

Moc se mi to líbilo. Originální nápad. Ten rozhovor s Moudrým kloboukem byl dokonalý:) a potom to Brumbálovo moudro na konci. Myslím, že málokdo vystihl takhle přesně moji představu o našem zadaném tématu. Tvůj příběh na to sedl jak ulitý. Jen pozor na čárky a opakování slov! A jen tak dál...
Konečný ortel: ANO

Enny:

+ Hezké zpracování tématu, originální nápad. Líbil se mi rozhovor s Kloboukem, Brumbálem a Brumbálova slova, která jsou napsána na konci
- Určitě dát pozor na čárky a opakování slov. Pokud je třeba otazník, napsala bych ho. Možná... Remus s Brumbálem se trochu odlišují od svých charakterů. Jistě, každý na ně má svůj názor a pohled, ale přeci jen... Na to, kolik zde Remusovi je, má celkem dospělácké názory.
Konečný ortel: Ano

Essylt:

+ Líbilo se zpracování a nápad.
- Hodně mi tam chyběly ty otazníky v přímé řeči a ani nejsem nijak nadšená z charakterů - Remus je na svůj věk až příliš chápavý a celkově moc ukecaný, pro mě je Remus tichý intelektuál a Brumbál mi zase přišel moc jednochudý... Přestože ta povídka nemá v podstatě žádný děj, musím říct, že není úplně špatná, ale také mě nijak výraz neohromila.
Konečný ortel: Ne

Idril:

+hezký nápad… ale popravdě mě to nějak moc neoslovilo.
- Trochu mírně nudné... Jen taková malá poznámka: Remus v deseti letech nevěděl, jak vypadá
fénix? Promiň, ale když si vezmu, jak to byl chytrý člověk…
Konečný ortel: Ne

CELKOVÝ ORTEL: Ano

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 astina astina | Web | 12. dubna 2008 v 23:23 | Reagovat

Vidím zatmění mozku... Já vůbec nevím, proč jsem tam ty otazníky nepsala, prostě mi v tu chvíli přišlo, že tam jsou vždycky čárky... Příště napravím, slibuji :)

Abigail, word nemám, to je psané v open office a vůbec mě to netrklo :D

Děkuji mnohokrát...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama