Bez světla není naděje by Lily of the valley

12. dubna 2008 v 23:26 | Lily of the Valley |  Bez světla není naděje - pokročilí
Práce Lily

Po prázdné ulici se proháněl vítr. Několik spadlých listů bylo naváto k plotům. Domky se leskly v záři podzimního slunce, jejich obyvatelé se připravovali na spoustu dětí, které se k nim večer nahrnou. Pouze v jednom domě se nic z toho nedělo... Protože jeho obyvatele nikdo neviděl.
Mladá žena se nakláněla nad dřezem a drhla nějaký hrnec, muž vedle ní se na ni usmíval a pomaličku utíral talíř. U stolu seděl na zemi nějaký malý chlapeček. V ruce měl kuličku, s kterou občas zatřásl a ona změnila barvu.
Onen černovlasý muž právě něco vyprávěl, žena se občas zasmála. V jednu chvíli ho postříkala napěněnou vodou, ale on se nedal, chytil ji do náruče a začal lechtat. Zrzka se bránila, ale oproti němu neměla šanci. Brzy ležela na parketách a se slzami od smíchu prosila, aby přestal.
Chlapec je celou dobu pozoroval, ale pak se rozplakal.
"Harry, copak je?" vyprostila se z Jamesova sevření Lily. Rychle si sedla vedle chlapce a dala si ho na klín. Chvilku ho chovala na prsou, dokud se neuklidnil. Dlouho to netrvalo a on usnul.
"Jdu s ním nahoru, ty to dodělej," podívala se na svého manžela. Ten otevřel pusu, aby se začal bránit; domácí práce vážně neměl rád. Lily zvedla obočí.
"No jo, jasně..." vstal a s pramalým nadšením se pustil do mytí hrnce. Lily mezitím odešla do prvního patra, do dětského pokoje. Harryho položila do postýlky a aktivovala kouzlo, které je mělo upozornit, pokud by plakal. Opřela se o zeď a se šťastným výrazem pozorovala svého syna. Vypadal jako andílek...
Když sešla dolu, James seděl na pohovce. Nádobí sice umyl, ale už se neobtěžoval ho utřít.
"Pane Pottere, jestli to okamžitě neutřete, tak vám už nikdy nic neuvařím!" založila si ruce v bok a zamračila se.
"To bys neudělala," pohodlně se rozvalil. "Sirius tě pozdravuje... Stavil se tu, ale má moc práce..." poslední slova trochu zavrčel. Trápilo ho, že tu musí sedět "na zadku" a nemůže nic dělat.
"Neodbíhej od tématu," zamračila se ještě víc Lily. Přesto ji cukaly koutky úst, když viděla jeho otrávený výraz. Z pultu vzala utěrku a hodila ji po Jamesovi. Ten ji automaticky chytil a protočil oči.
"Proč?" zakňučel. "Vždyť sem dneska uklidil skoro celej barák!"
"Cože?" Lily si sedla za stůl, opřela si hlavu o ruce a ironicky se ušklíbla.
"No jo!" nenápadně položil utěrku na pult a znovu se posadil na opěrku křesla. "Skoro celej."
"Chceš říct, že ses celej den flákal a pak ses pustil do úklidu soví klece," vytáhla hůlku a přičarovala si pergamen a brk. Kalamář tam byl. "Ach, promiň. Já zapomněla, vlastně jsi ještě se Siriusem zdemoloval obyvák. Což sice úklid není, ale ty stejně nic bližšího k tomu neumíš..." ke konci zvýšila hlas a pak namočila brk do inkoustu. Když ho vytáhla, inkoust se rozstříkl kolem a jedna kapka ji dopadla na nos. Nevšimla si toho a začala rychle psát. James ji chvíli pozoroval a pak se zvedl a konečně utřel nádobí. Lily po něm hodila kradmý pohled a lehce se usmála. Dopsala dopis a vstala, aby mohla vyslat sovu. Celou tu dobu mlčeli.
Konečně se odhodlala: "Promiň," ale James začal v tu samou chvíli: "Lily..." Podívali se na sebe a vyprskli smíchy.
"Má tečku na nose," prohodil James.
"Fakt?" podrbala se na něm a snažila se ji najít.
"Ukaž," naklonil se k ní a pokusil se ji odstranit. Pak si povzdechl a vytáhl hůlku. Lily zvedla ruce a s výkřikem: "Ne! Já nechci přijít o nos! Na to mi je moc drahej," o krok odstoupila.
"No tak si to vyčisti sama." zaškaredil se, ale dlouho mu to nevydrželo. Lily se pousmála a přikývla.
"Dobře," vytáhla hůlku, zamumlala: "tergeo," a tečka zmizela. Pak konečně odeslala dopis.
"Venku je hezky..." zasnil se najednou James. Z velkého okna viděl, jak sousedi odnaproti věší žárovičky na dveře. Bydlel tam starší pár, ale měli se rádi, jako by byli o dvacet let mladší. Jamesovi probleskla hlavou myšlenka, jaké to bude, až spolu budou deset let, dvacet... Představil si, jaký bude Hary; viděl před sebou Siriuse, jak učí bystrozory; viděl Lily, jak je u něj a drží se za ruce...
"Na co myslíš?" dotkla se ho na rameni. Otočil se na ni, byla tak krásná... Zapadající slunce se jí lesklo ve vlasech, oči si ho vážně prohlížely a malá vráska, kterou měla mezi obočím od té doby, co se dozvěděla o prozrazení věštby, ho uchvátila. Jak moc ji miloval... Každý rys jejího těla, každý úsměv, pohled i slzu...
"Na nás," pohladil ji po tváři a znovu se zahleděl na dům před nimi.
"To je krása, že?" zamumlala. "Myslíš, že budeme stejní?" obtočila mu ruku kolem pasu a opřela se mu o rameno.
"Samozřejmě," ujistil ji. Ale v duchu viděl Harryho, jak stojí nad jejich hroby... Byl tam jako nezřetelná postava, za ním stál Sirius a Remus... Dvě Lilyiny kamarádky... Petr tam nebyl. Poslední dobou se o něj začínal bát... Vypadal vyděšeně, a když se s ním bavili, mluvil nesmysly. "Nic se nám přece nestane... Jsme chráněni..."
"Já vím," narovnala se a krátce si přejela rukou přes oči. Odvrátila od něj hlavu a zamrkala. Dnes to na ni dopadlo silněji, než kdy dřív. Tak hrozně se bála... Bála se zemřít. Bála se smrti, ale zároveň toho, že ona jediná přežije... Tak moc se bála o Jamese, o Harryho... Měla strach z toho, že někoho ztratí, ale zároveň, že odejde a někdo ztratí ji.
"Miluju tě," zašeptala Jamesovi do ucha. "Oba dva vás miluju..."
"Vždyť já tebe taky," chytil ji za bradu a podíval se jí do očí. "Já tě ochráním."
"Před ním..." otřásla se a poodešla od něj. Ozval se dětský pláč. "Já tam skočím," zadržela ho.
Rychle vyběhla do schodů a otevřela dveře do pokojíčku. Harry ležel a hlasitě plakal. Vzala ho do náruče a nakojila ho. Dlouhou dobu ho držela a dívala se, jak se venku prodlužují stíny. Když sešla s Harrym dolů, James prohodil: "Je pět hodin a venku už je tma. To je neobvyklé..."
"Začíná zima, víš?" ušklíbla se Lily a opatrně se posadila na pohovku. Harry tiše zakňoural a nespokojeně se vrtěl. "Šššt..." klidnila ho. Obvykle se rychle utišil, ale tentokrát mával pěstičkama a tiše plakal.
"Co mu je?" sedl si vedle ní James. Podrbal Harryho pod bradou a zapitvořil se. Dítě se však rozeřvalo úplně nahlas.
"Děsíš ho," vytkla mu Lily. "No tak..." houpala ho a podívala se na Jamese. "Znervózňuje mě to."
"Já vím..." povzdychl si James. "Mě taky. Normálně by už přestal," poznamenal. Lily potřásla hlavou. Najednou začala být naprosto bez důvodu vzteklá, vstala a přešla k ledničce. Snažila se nějak zaměstnat, tak začala připravovat večeři. Udělala obyčejné palačinky, při této činnosti se trochu uklidnila. K tomu ji pomohlo i to, že Harry se utišil a začal si hrát s otcem. Momentálně poletoval ve výši jednoho metru nad zemí na svém košťátku a šťastně se smál.
"Bude po mně," zasmál se James, když Harry vykvikl. Málem nalétl na stůl.
"Přestaň, ještě mi tu zničíš kuchyni. To ti obývák nestačil?" pousmála se Lily. Položila jídlo na stůl a připravila něco pro Harryho.
"Jasně, zlato," ušklíbl se James, ale chytil Harryho a opatrně ho sundal z koštěte, které potom uklidil.
"Umyješ ho?" začala Lily při večeři. "Já udělám nádobí," a vrhla na něj významný pohled. Krátce se podívala na okno a přemýšlela, jestli má spustit záclony. Pak ji ale James vytrhl z přemýšlení tím, že začal mluvit o tom, jaká je to otrava se stále skrývat. "Jimmy... Já nevím, co chceš. Protože mně jde o Harryho, víš?"
"Promiň, ale kdybychom toho hadího muže zabili, tak je všechno v pohodě," zamračil se.
"A jak ho chceš zabít, no?" zakroutila hlavou Lily a mávla rukou. "Tak běž."
"Pojď, Harry," vzal syna do náruče a odnesl do koupelny. Lily vstala a uklidila nepořádek po kuchyni. Když James přinesl Harryho v modrém pyžamu, už pokládala poslední talíř na své místo.
"Půjdu nahoru, něco si přečtu," oznámila mu a odešla.
"Maminka si jde číst, broučku, víš?" vytáhl hůlku a vytvořil onu kuličku, se kterou si odpoledne hrál Harry. Ten se jí opět chopil a posunoval ji po podlaze. Občas se zasmál a někdy zděšeně vypískl.
Vydržel si hrát deset minut, a pak zvedl hlavu.
"Tak... A co teď?" pousmál se na něj James. "Koukej!" a z hůlky vypustil barevný obláček. Harry překvapeně couvl, ale pak po ní mávl pěstičkou a pokusil se jí chytit. James to zopakoval. Najednou dovnitř vešla Lily.
"Už by měl jít spát - a my taky," zívla. Odhrnula si z očí vlasy a vzala si syna.
"Dnešek byl extrémně nudnej," protáhl se James a odhodil hůlku na pohovku.
"Aby sis nestěžoval..." ale Lily přerušilo prásknutí dveří. Cukla sebou a polekaně pohlédla na Jamese. Ten vylítl do předsíně a zakřičel: "Lily, seber Harryho a běžte! To je on! Běžte! Zdržím ho tady -"
Lily na vteřinku ztuhla, ale okamžitě si Harryho přitáhla blíž k sobě a rychle vyběhla do schodů. Vrhla se do pokoje a s Harrym v ruce se vrhla ke skříni - chtěla ji přesunout ke dveřím. Škvírou v nich uviděla zelené světlo a uslyšela tupý úder. "Ne..." šeptla. "Ne!" Sáhla si do kapsy - tam má hůlku... Ale nenahmatala ji. "Sakra!" Vzpomněla si, že je dole na stole.
Popadla židli a strčila ji přede dveře. Na ni položila několik krabic. Uslyšela kroky. "Ne..." odstoupila ode dveří, ozvala se mohutná rána a vše před ní se rozlétlo. Když uviděla postavu v černém plášti, otočila se a položila dítě do postýlky. Stoupla si před něj a rozpřáhla ruce.
"Harryho ne, toho ne! Prosím, Harryho ne!" zakřičela jako šílená.
"Ustup, ustup, ty hloupá holko... Tak dělej, uhni..." udělal netrpělivé gesto a očima visel na dítěti za ní.
"Harryho ne, prosím, ne! Vezměte si mě, zabijte radši mě...!"
"Naposledy tě varuji..." přikročil k ní.
"Harryho ne! Prosím... Měj slitování... smilujte se... Harryho ne! Harryho ne! Prosím, udělám cokoli..."
"Ustup, tak ustup..." zvedl hůlku a jakoby chvíli zaváhal. Ona na něj zoufale pohlédla a uviděla v jeho očích zlobu a nenávist. "Avada kedavra."
Viděla onen paprsek před ní, blížil se k ní... A pak nic.
Dítě se podívalo na Voldemorta; stálo na postýlce. Jakoby neviděl matku... Místo ní před ním stála postava a mířila na něj hůlkou. Pečlivě si ho prohlédl a v jeho očích byla chuť vyzkoušet, co se stane. Najednou se Harry rozplakal. Voldemort se krátce otřásl - ne, pláč neměl rád.
Viděl ho, viděl to malé dítě, tak bezbranné, v jeho rukou... Vítězně na něj namířil hůlkou a sykl: "Avada kedavra."
Zelené světlo, ale jiné, než jaké znal... Před ním, zelené světlo... A pak tam nebyl.
Chvíli bylo ticho. Pak se dítě rozplakalo ještě víc.
Plakalo dlouho, ale nikdo ho neslyšel. Nikdo ho v té temné noci neviděl, nikdo nevěděl, co se stalo...
A dítě plakalo. Matka nepřišla.
Byla noc.
Ráno se ozval hrozivý řev motorky. Po tichém domě se rozléhal jako polnice.
Dole byl slyšet křik, zoufalý nářek.
Zvuky kroků...
Někdo otevřel dveře. Harry spal.
"Co... Lily!" vykřikl. Černovlasý muž se sehnul k rusovlasé ženě. "Bože můj..." uslyšel tichý zvuk, něco zašustilo... "Harry..." zašeptal s nadějí a naklonil se nad postýlku. Ležel tam, rukou se držel za nohu a usmíval se. "Harry," zopakoval, vzal ho do náruče a podíval se na Lily. Zaslechl nějaké zvuky, poodešel ke schodišti.
"Kdo to je?" vytáhl hůlku a rozhlédl se kolem sebe. Dole se mihl kabát bradavického hajného. "Hagride."
"Co se tu stalo?" obr si prohlédl vyražené dveře a zvedl pohled k Siriusovi. "Kde je Lily a James?"
"Hagride..." Sirius pomalu sestupoval ze schodů a nevěřícně kroutil hlavou. Pak se podíval na tělo muže, který byl jeho nejlepší přítel a posadil se na předposlední schod. Stále držel Harryho, ale zároveň si jednou rukou vjel do vlasů a zoufale pohlédl na Hagrida. "Oni jsou mrtví, oba dva jsou mrtví..." zaskučel náhle. Hagrid ztuhl. Oba dva měl rád, tak moc, jak dokázal.
"Siriusi,..." snažil se najít slova, ale pak k němu přešel a objal ho. Sirius se rozplakal a Harry náhle taky.
"No tak, škvrně..." zvedl ho nad sebe, aby ho rozesmál.
"Siriusi, já si ho musím vzít... Brumbál řek´, že je mám..."
"Jsem jeho kmotr, měl bych..."
"Teď potřebuje víc Brumbála, může ho ochránit..." zabručel obr.
"Ale..." protestoval stále Sirius. Pak se ale podvolil. Venku sála jeho motorka a tak ji nabídl.
"Ale to nemůžu, přece..." zavrtěl hlavou.
"Já jí teď nepotřebuju..." najednou jakoby ožil. "To není možný... Ale kdo jinej..." začal si pro sebe mumlat. "Zrádce, ta krysa!" zařval najednou. Vzal hůlku do ruky a přemístil se. Hagrid vzal Harryho a starostlivě pohlédl na místo, kde předtím seděl Tichošlápek. Pak ale odešel z domu.
Začalo svítat...
KRITIKA:

Abigail:

Příběh skvěle popsaný, sem tam překlep, nedoklep nebo tak, ale nevadí, bylo jich opravdu maličko... možná by stačily prsty jedné ruky... líbí se mi pocity, postavy, děj. Jediné mínus - najít v tom zadané téma byl docela boj… a pořád si nejsem jistá, zda jsem honašla správně.
Konečný ortel: Ano

Andy:

Bylo skvělé opět číst někoho gramaticky schopného:D gramatiku opravdu moc chválím, ani překlepů tam nebylo moc... Tleskám. Příběh byl skvěle popsaný. Vtáhl i do děje. Jen vlastně do poslední věty tam nebylo zadané téma:) Ne, skvělý...
Konečný ortel:ANO

Enny:

+ Skvělé zpracování mnohokrát popsané chvíle. Četlo se to s lehkostí. Líbil se mi ten konec se Siriusem.
- Taktéž jsem prvně přemýšlela, co zde značí zadané téma.
Konečný ortel: ANO

Essylt:

+ Chválím gramatiku.
- Nápad už taky trochu ohraný, protože poslední den Potterových už zpracoval kde kdo, ale to mi ani tak nevadí. Mám jen drobný dotaz, kde je rozpracované téma? Vzhledem k tomu, že momentálně nemám přístup k internetu a všechny povídky mám v počítači, tak se nemohu podívat, v jaké skupině jsi, ale tuším, že ty jsi měla Bez světla není naděje... ono je to stejně jedno, protože tam to téma prostě nikde není a tudíž tu ta povídka působí jako nějaký omyl. Nebo jsem už definitivně mimo a prostě jsem ho nenašla.
Konečný ortel: Ne

Idril:

+sladké... mírně smutné... chválím, že je to pěkně napsané
-nic moc originalita.. jakože... je to jen rozvinutí příběhu, který už existoval. Prosím.. kde je zadané téma?
Konečný ortel: Ano

CELKOVÝ ORTEL: ANO

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama