Bez světla není naděje by Polgara

12. dubna 2008 v 23:30 | Polgara |  Bez světla není naděje - pokročilí
Jednorázovka tentokráte od Polgary. Dole naše hodnocení a ortel. :o)

Na obloze se proháněly temné mraky z kterých padal prudký déšť. Tu a tam nebe pročísl blesk, který ji ozářil jasným světlem, které však ihned zmizelo a opět nastala neproniknutelná tma. Moře, rozbouřené všudypřítomnou bouří ukrývalo nejhorší kouzelnické vězení, jaké kdy bylo postaveno. Hrad s pevnými hradbami postavený na malém ostrůvku, byl neustále bičován vlnami a okolo něj se vznášeli Mozkomoři.
Temné postavy poletující vzduchem. Postavy, bez jakéhokoliv citu. Kdysi však lidmi byli, jenže tohle byla vzdálená minulost, kterou už nikdy neměli poznat. Minulost, která jim za jejich zločiny byla odejmuta.
Venku pomáhala Mozkomorům hlídat trestance bouře a rozbouřené moře. Uvnitř chlad a beznaděj. Temné, nevlídně vyhlížející dlouhé chodby strážili ti samí tvorové co venku. Za oprýskanými dveřmi s mříží seděli odsouzení kouzelníci. Nikdo z nich nevydal ani hlásku, pouze apaticky seděli na studené zemi a zírali do prázdna. Tvorové zla jim totiž vysávali veškeré štěstí a radost, kterou kdy v sobě měli. Nyní to už byly jenom prázdné skořápky bez špetky naděje, že se odtud dostanou, bez lásky jež pro některé znamenala celý život.
Jeden vězeň však dokázal Mozkomorům vzdorovat. Kouzelník, kterého zde uvěznili bez soudu. Uvěznili jej pouze na takzvaných důvěryhodných důkazech, usvědčujících ho ze zrady, ze zabití 13 mudlů a jednoho čaroděje. On jediný věděl, jako to tehdy skutečně bylo, jenže nikdo mu nevěřil a proto jej odsoudili a zavřeli sem, na místo odkud nikdo neodchází živý.
On ale měl něco, co ostatním chybělo. Vědomí, je nevinný, vědomí že jednou možná přijde někdo, kdo jej odsud dostane. A navíc ho při plném vědomí držela touha po pomstě. Touha, která mu dávala sílu vzdorovat těm všudypřítomným Mozkomorům. Musel se odsud dostat a pomstít své mrtvé přátele. Lily a Jamese Potterovi, kteří zemřeli díky Petrově zradě.
Bohužel to Červíček nahrál tak šikovně, že nakonec ze všeho obvinili jeho, Siruse Blacka, který by radši zemřel než by vydal tajemství Potterových Voldmeortovi.
Sírius zvedl pohled k malému oknu, které bylo skoro až u tropu. Jak dlouho se jej už nedotkli teplé sluneční paprsky, jak dlouho necítil svěžest zelené trávy a pestrobarevného koberce květin. Jak dlouho neviděl jasně modré nebe? Třináct nekonečně dlouhých let, během kterých jej živila touha po pomstě.
Každý den okolo jeho cely procházely Mozkomorové a pokaždé když přišli, aby mu přinesli jídlo, proměnil se do podoby velkého černého psa. Což oslabilo účinky oněch temných bytostí. Všiml, že jeho "strážci" pokaždé zpozorněly, když byl v podobě psa. Pochopil proč tomu tak je. Oni si totiž mysleli, že slábne a tudíž budou mít další oběť. Což mu vnuklo takový menší nápad. Mohl by toho využít ve svůj prospěch a pokusit se o útěk. Ve svojí zvěromágské podobě by to snad dokázal. Jenže, jak by s potom dostal přes rozbouřené moře? Každý den slyšel hukot obrovských vln, jež se tříštily o útesy ostrova. Ale za pokus by to stálo, jenom musí počkat na klidnější počasí.
Najednou za dveřmi uslyšel jemu dobře známý hlas. Následně dovnitř vešel malý zavalitý muž s buřinkou v ruce a s novinami v pravé. Sírius po nich hodil rychlý pohled a vzápětí se zaměřil na příchozího.
"Ale, dlouho jsme se neviděli. Přicházíte na inspekci pane ministře?" otázal se nově příchozího zcela klidným hlasem.
Tázaný sebou překvapeně trhl a užasle na Blacka pohlédl. Ten nasadil neproniknutelný výraz a čekal na odpověď.
"Ano, přesně jak říkáte. Jsem zde na inspekci a zatím to vypadá, že je všechno v pořádku."
Odpověděl nakonec ministr. Black vydal krátký, štěkavý smích.
"Tím v pořádku chcete říct, že všichni vězni sedí ve svých celách a pomalu, ale jistě se z nich stávají chodící mrtvoly. Vskutku zajímavý postřeh."
Ministr na jeho poznámku nijak nereagoval. Pouze si nasadil buřinku a otočil se ke dveřím.
"Opletale, máte už přečtené noviny? Chybí mi luštění křížovek."
Ministr, zcela vyveden z rovnováhy, mu noviny podal. Sirius je s díky přijal a sledoval, jak zmatený Kornelius odchází.
Jakmile ministr kouzel opustil celu, zamířil k všudypřítomným Mozkomorům, kteří se vznášeli hned u další cely.
"Musíte zdvojnásobit hlídky u cely Siruse Blacka," přikázal jim a snažil se z mysli vylovit nějakou šťastnou vzpomínku, která by zapudila sílící chlad. Tvorové temnot přikývli a on rychle opustil toto odporné místo.
Uvězněný kouzelník mezitím mříží sledoval, jak se k jeho cele blíží vetší počet Mozkomorům. Rychle proto odstoupil a vzal na sebe svoji zvířecí podobu. Noviny přitom upustil na zem. Ty se podkladu otevřely na stránce, kde byla fotka nějaké šťastně se usmívající rodiny. Především jej zaujala krysa sedící na pravém rameni vysokého chlapce.
Přeměnil se zpátky a šáhl po novinách.
V článku se psalo o rodině Weasleyových a o panu Weasleyem, který vyhrál 1000 galeonů a nyní jeho rodina pojede do Egypta. To ho ale nezajímalo. Zaujala jej totiž ta krysa. Krysa, které chyběl na pacce jeden prst. Ihned poznal, kdo to je. Byl to přeměněný Peter, jejich takzvaný přítel který mohl za smrt jeho nejlepších přátel.
Vztekle stiskl noviny.
Kolikrát viděl tu malou zrádnou krysu, brát na sebe svoji druhou podobu, která velice vystihovala jeho povahu. Kolikrát se Červíček proměnil, aby při úplňku stiskl kmen vrby mlátičky?
Doteď jenom snil o něčem co nepřicházelo. Doteď, to byla taková naděje bez světla. Ale v tomto okamžiku, už byl pevně rozhodnut splnit svoji přísahu. Dostát slibu, který po smrti Jamese a Lily sám sobě složil.
Jeho čas pomsty se blíží a on jej hodlá využít.
Vztekle zmačkal noviny a mrštil jimi do kouta jeho cely. Musí se odtud dostat co nejdřív, ale zdržuje ho to ztrápené počasí. Tady, na tomhle místě byly vlny pořád rozbouřené a oblohu křižovaly blesky. Jelikož byl oslabený, nemohl riskovat, že mu v rozbouřeném moři dojdou síly. Nerad by ztratil naději, kterou v tomto okamžiku měl. Musel promyslet každý krok. Došel ke dveřím a přitiskl obličej k mříži, aby mohl pohlédnout ven. Na chodbě bylo pět Mozkomorů, což bylo víc než obvykle.
Musí ještě počkat, musí si všechno promyslet a připravit se na těžkou cestu, která jej čeká. Jenže všechny jeho budoucí plány, závisely na počasí.
"jednou se to přece uklidnit musí!" zamumlal polohlasně a těžce dosedl na chladnou zem.
Potřeboval světlo, poněvadž bez světla není naděje, a on to věděl ze všech nejlíp. Přitáhl si nohy k tělu a objal je rukama. Hlavu si položil na koleno. Během okamžiku jej přemohla dřímota, která mu ukrátila čekání na svobodu.
Ani nepostřehl, že mu Mozkomorové strčili dovnitř cely jídlo, neslyšel ani zavrzání dveří a necítil ani chlad, který naplnil místnost poté, co jeden ze strážců vešel dovnitř. Po dlouhé době spal spánkem tak tvrdým, že nemusel myslet na svoji mizérii.
Netušil, jak dlouho spal, ale probudil ho sotva postřehnutelný pískot. Zvedl hlavu. Jeho oči rozšířil úžas. Před ním se totiž ve vzduchu vznášel malý ptáček. Sirius na nečekaného návštěvníka užasle zíral, přemýšlejíc jak se tento opeřenec mohl dostat do vězení.
Ptáček znovu zamával křidélky a zapípal. Tichošlápek si všimnul, že je kupodivu suchý.
"Je suchý, on je přeci suchý." Zamumlal radostně a zvedl pohled k malému oknu.
Otvorem prosvítaly sluneční paprsky.
Sirius potlačil nutkání radostně vykřiknout. Jeho rozum jej nabádal k opatrnosti, což se mu vyplatilo. Po krátké úvaze se přeměnil v černého psa. V této podobě s ukryl blízko dveří a s nastraženými smysly čekal.
Jeho čekání nemělo dlouhého trván, jelikož spatřil jak se klika pohnula, dveře se otevřely.
Obrovský černý pes hbitě proklouzl ven na chodbu. Lehce se prodíral hlídajícími Mozkomorů.
K jeho štěstí tito tvorové nedokázali vycítit zvíře, proto mohl tak lehce utéci. Jediný zádrhel nastal ve chvíli, kdy se dostal k hlavní bráně. Ta byla obzvlášť pečlivě střežená a zavřená. Opatrně zacouval do úzké chodby, opět musel trpělivě počkat na vhodnou příležitost. Ta přišla celkem brzo a Sirius byl konečně volný. Bez meškání zamířil k útesu. Doběhl na kraj a bez jakéhokoliv strachu skočil do poklidně vyhlížejícího moře.
Na okamžik musel bojovat o vzduch a o to, aby vyplaval zpátky nad hladinu. Když se tak stalo, měl oči plné slané vody a lapal po čerstvém vzduchu. Nyní jej čekala dlouhá plavba k pobřeží.
Ale aspoň byl volný.
S tímto vědomím plaval, plaval nevěda kam. Věděl, že s všechno může selhat, že se může utopit, ale jemu dodávalo sílu vědomí, že nyní je konečně blíže své pomstě.
Nemohl myslet na nic jiného. Myslel jedině na to, že Červíček je momentálně v Bradavicích, v blízkosti jeho kmotřence. Musí se tam dostat co nejdřív. Ta zrádná krysa může kdykoliv zaútočit. Znovu zabral, znovu dal do svého výkonu veškeré síly, jež mu zbývaly.
Před sebou viděl jenom temné moře, které nemělo konce. On ale plaval dál. Jednou i tohle nekonečné množství vody musí dosáhnout konce. Slunce stále svítilo, takže nehrozilo že by jej na otevřeném moři zastihla prudká bouře. Při plavání se mohl konečně beze strachu ponořit do svých myšlenek.
Vzpomínal na krásná léta strávená v Bradavicích, na chvíle, kdy při úplňku běhali po Zapovězeném lese a hlídali Remuse v jeho vlkodlačí podobě. Na okamžiky, kdy James dělal všechno možné proto, aby upoutal pozornost svoji vysněné dívky, která jej ostentativně ignorovala. Při té vzpomínce se v duchu usmíval. Dvanácterák se vždycky, v blízkosti Lily Evansové choval jako idiot, což Lily hrozně štvalo. Její averze vůči Jamesovi byla v Bradavicích velice dobře známá a všichni se tím ohromně bavili a uzavírali sázky, jestli s nakonec dají dohromady.
A pak, když ukončili školu a vzali se, bylo to pro všechny velké překvapení. Nikdo nečekal, že se nakonec vezmou. Ale stalo se tak. Sirius jim šel jako svědek. Následně se stal i kmotrem jejich syna. Ale asi největší chybou co kdy udělal bylo, že se nestal strážcem tajemství Potterových. Místo aby tak učinil, navrhl Jamesovi aby Strážcem tajemství udělal tu krysu Petera. Nikdo z nich netušil, že Červíček ihned poté zradí.
Sirius se najednou vzpamatoval. V dáli totiž zahlédl něco jako pobřeží. Přidal na tempu. Najednou cítil, jak slábne. Musel plavat několik hodin, jelikož Azkaban byl daleko od pobřeží a jeho zachránila pouhopouhá náhoda, že to pobřeží našel. Zbývalo mu už několik málo temp, aby dosáhl svého vytouženého cíl. Už viděl písčité břehy prázdné pláže. V dalším okamžiku se zvedla obrovská vlna, která jej dostala až na pláž.
Sirius, jakmile s ocitl na pevné zemi pocítil neuvěřitelný nával štěstí, který naplnil jeho srdce.
Dokázal to, byl volný a po třinácti letech v temné cele, konečně cítil čerstvý vzduch prosycený mořem.
Zvedl zrak k obloze. Slunce jasně zářilo na obloze , která měla jasně modrou barvu. Žádné blesky křižující nebe, žádný prudký vítr, ani vlny tříštící se o útesy.
Pouze překrásný slunečný den. Den nové naděje a den, kdy opět získal svojí ztracenou svobodu.
Byl volný. Konečně mohl splnit svůj slib a pomstít svoje mrtvé přátelé. Světlo mu dalo naději a světlo ho dovede k vytouženému cíly.
Musí se vypravit do Bradavic, kde nyní přebývá ten po němž jde.
V podobě psa, se rozběhl ke skálám, které mu na okamžik poskytnou úkryt, aby před svým úkolem nabral síly ztracené při utrpení, jež v této chvíli skončilo.

KRITIKA:

Abigail:

+ Hezké téma, dobře popsané, ale asi bych přidala víc přímé řeči...
- Takže: pozor na čárky - mršky někde přebývají a někde chybí, občas pozor na překlepy a na opakování slov... hlavně "které" ve všech jeho podobách
Konečný ortel: Dávám ANO a příště se budu hodně soustředit i na gramatiku...

Andy:

Nejvíc se mi asi líbil konec... Siriusův útěk. A pak ten ptáček jako symbol naděje. Ale ty čárky... a opakování slov. Už to tu psaly i holky. A pak si myslím, že to bylo vlastně jemné shrnutí toho, co Rowla napsala. O trošku víc vlastního nápadu. A jak píše Enny, chtělo by to oživit.
Konečný ortel: Ano

Enny:

+ Pěkné zpracování Siriusova útěku, popsání místa a situace. Líbil se mi tam ten ptáček - jako taková malá naděje. :o) Myslím, že máš na víc.
- Gramatika - sem tam chybí čárky, pozor na opakování slov a spojek. Převážně popis již všeobecně známých informací. Možná by to chtělo něčím oživit.
Konečný ortel: Ano, příště chci více děje!

Essylt:

+ Oceňuji nápad - konečně se našel někdo, kdo napsal povídku o Siriovi a vynechal všechny ty ohrané Mary Sue ctitelky/přítelkyně/dávné lásky nebo milostné scény se Severusem (či jiným kouzelníkem).
- Často opakuješ slova. Chápu, že je těžké se neopakovat u textu, který má takový rozsah jako tento, ale vzhledem k tomu, že jsi v pokročilých, bych čekala větší slovní zásobu. Jinak tam máš nějaké překlepy a stavba několika vět mi přišla poněkud kostrbatá, takže jsem se občas ztratila... Nakonec bych chtěla říct, že někdy méně znamená více. Pokud mám být konkrétní, tak: Když popisuješ krajinu, nebo Siriovi pocit, působí to na mě přeplácaně... jakoby kdyby ses na tom snažila nahnat délku textu.
Konečný ortel: Ne

Idril:

+vypravování vypadlo pěkně, gramatika taky okay.... jen tak nějak o ničem to bylo
-achjo... zase jeden příběh o Siriusovi, překlepy. Seřvat tě za uvozovky ani nemužu... je jicch tam málo... škoda.
Konečný ortel: Ne

CELKOVÝ ORTEL: ANO

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Glacier Glacier | 13. dubna 2008 v 10:37 | Reagovat

pěkný

2 tabby tabby | Web | 13. dubna 2008 v 16:22 | Reagovat

Polisku me se to moc libi tak prestan delat caviky:0(....Ja mam jen obavi ze z tohoto kola vyletim jako  tvuj ptacek:0(:0))))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama