Bez světla není naděje by Vina - text

12. dubna 2008 v 23:33 | Vina |  Bez světla není naděje - pokročilí
Jednorázovka by Vina...

Světlo
Chlapec s černými rozčepýřenými vlasy držel v náručí vzlykající dívenku, která mohla být jen o něco mladší než chlapec. Měla stejně jako on černé vlasy, ale měla je kudrnaté, její vychrtlá postava se chvěla pláčem. Na pažích byly vidět modřiny, jak starší tak nové.
"No tak Lilly, bude to v pořádku. Uvidíš, zase to nějak zvládneme," utěšoval ji chlapec. Dívka, ovšem nepřestávala plakat a chlapec si všiml, že se sípavě nadechuje.
"Lilly, tobě je špatně?" Vyděsil se Harry.
"To je dobré Harry." Snažila se předstírat, že se nic neděje.
Opatrně ji položil na moly prožranou madraci, na které byly pouze dvě roztrhané deky, které taky nebyly nejčistčí. Harry došel do rohu tmavé místnosti, spíše sklepa, kde stál džbán s dvěma dny starou vodou. Povzdechl si. Nemůže Lilly dát ani trochu čerstvé vody. Pomyslel si.
Vrátil se ke své sestře a pomohl jí se napít.
"Harry, já se bojím." Znova se rozplakala.
"Klid Lilly, bude to v pořádku. Už tě neopustím, uvidíš, za nedlouho zjistí, že jsem zmizel a dojdou si sem pro nás oba." Snažil se ji utěšit, ale moc sám v to nevěřil. Věčně byly zavření tady ve sklepě nebo uklízeli. Jen Harry občas musel dělat i na zahradě, ale Lilly mohla vyjít ven, jen po tmě a to s tetou Petůnií a jen na chvíli. Obešla s ní vždy zahrádku a hned ji zase zavedla do domu. Tak to tu probíhalo, už od prvního dne co uměli oba chodit. Byly pro Dursleyovi něco míň než otroci. Jen pohůnci, kteří jim museli sloužit.
Náhle uslyšel odemykání dveří. Lilly se přikrčila, Harry ji rychle chytil za ruku a očekával co se bude dít.
Do tmavé místnosti proniklo světlo ze schodiště.
"Ty jeden spratku, padej okamžitě nahoru uvařit večeři." Harry se bez řeči rychle zvedl a utíkal nahoru. Před tím ještě poslal mírný úsměv Lilly, ta se krčila v koutě na madraci a se strachem hleděla na strýce Vernona. Ten se jen usmíval a hladil si spodní ret. Když to Lilly zpozorovala, tak se skrčila ještě víc. Vždy, když to dělal, tak ji pak osahával a nutil k sexu.
"Dudley, pojď teď si budeš moct pohrát." Usmál se nebezpečně. Lilly se ještě víc skrčila.
"Ne." Tiše to ujelo Lilly.
"Ale copak, někdo se nás tu bojí?" usmál se chraplavě až se Lilly otřásla.
Harry rychle vyběhl schody ze sklepa, pomalu otevřel dveře do kuchyně, kde byla teta Petůnie. Jakmile si ho všimla, tak se na něj navztekaně otočila.
"Ty spratku, kde se couráš? Okamžitě oloupej brambory a budeš míchat tu omáčku, jestli se ti připálí tak si mě nepřej!!!" zavrčela na něho. Harry nechtěl dostat další výprask za tento den, tak se rychle pustil do přípravy večeře.
Byl asi v polovině, když uslyšel z dola hrozný křik. Poznal ho, patřil Lilly. Chtěl se tam rozběhnout, ale teta ho přetáhla vařečkou až spadl na zem.
"Kam si myslíš, že jdeš spratku, kdo to dodělá?" řvala na něj. Přetáhla ho ještě několikrát, až Harrymu naskákala veliká jelita na zasažených místech. Řev se ozval ještě jednou. Harry už na nic nečekal a rozběhl se dolů.
Před ním se objevil strýc Vernon, který ho chytil.
"Co tu děláš spratku, chceš obtěžovat, když se můj syn baví?" zeptal se nebezpečně, zatímco se Harry snažil mezi tím vymanit ze sevření. Strýc s ním surově praštil o zeď až v něm něco křuplo. Byl jsi jistý, že to odneslo několik žeber.
"Nechte ji prosím." Začal žadonit, když se z místnosti ve sklepě, kterou obývají, znovu ozval hrozný křik a prošení. Chtěl se tam vrhnout, ale strýc ho znova zadržel, chytl ho do pod krkem a dotáhl do místnosti. Tam viděl hrůznou scénu, viděl jak jeho bratránek klackem znásilňuje jeho malou sestřičku a pak ho někdo poslal do bezvědomí.
Tahle to probíhalo už dobrých 16 dnů. Samá práce a bití. Lilly se bála už i jeho dotyku. Znova tam došel strýc Vernon, že mají jít pracovat. Lilly musela uklízet celý dům a Harry okopat a pozalévat květiny. Bál se o ni, ale věděl, že když bude odporovat svému strýci, tak budou potrestaní oba a to nechtěl. Lilly měla čím dál častěji záchvaty.
Jen se modlil, aby co nejdřív pro něho někdo došel.
"Brumbále to není normální, kde může být Harry a Dursleyovi? Jako by se do země propadli!" Chodil po kruhové místnosti muž v otrhaném hábitu.
"Nevím Remusi a dělá mi to starosti." Ozval se muž jménem Albus Brumbál, ředitel školy čar a kouzel v Bradavicích. Vypadal teď ale daleko starší.
"Tak něco udělejme, přece se nepropadli do země!" řval po něm Remus Lupin, vlkodlak.
Harry a Lilly prožili další hrozný výprask, protože se jí Harry zastal. Oba leželi v místnosti ve sklepě. Harry, i když se sotva hýbal, se snažil Lilly trochu ošetřit, ale neměl ani čím. Od rána jim tam teta nechala trochu vody a krajíc chleba. Harry se natáhl pro chleba a chtěl donutit Lilly, aby si alespoň něco málo vzala.
"Já nechci Harry, nemám hlad." I když měla, už nechtěla žít, vzdávala to. Co se tu dělo poslední rok bylo ještě horší. Harry si jen trochu ukousl, a pak zase nutil Lilly, aby se alespoň napila. Viděl na ní, že to vzdává. Znova slyšel jak někdo odemyká. Přikryl Lilly a byl ochoten ji bránit vlastním tělem.
"Ty kluku jeden prašivej, okamžitě pojď sem!" Nahlédl do místnosti koňský obličej tety. Harry měl co dělat, aby se zvedl. Lilly už usnula a jen doufal, že ji nechají spát.
"To je dost! Kluku jedna nezdárná." Ozvala se teta jakmile vyšel.
Samozřejmě jako obvykle musel uklízet. Nechtěně, když se mu zamotala hlava, tak shodil vázu. Ta se roztříštila po podlaze, rychle se ji snažil sebrat, ale to už do místnosti vběhl strýc Vernon.
Popadl rákosku a začal ho bít. Harry se snažil utéct, ale proletěl prosklenými dveřmi. K jeho předešlým zraněním ještě přibylo pořezání od skla. Jeden střípek se mu zabodl i do ruky, kde mu narušil tepnu, už se nezvedl. Strýc do něho kopl, ale Harry nevnímal, Vernon začal nadávat. Pak vytáhl jakousi starou potrhanou deku, do které zabalil Harryho a pak ho odnesl do garáže. Potom jen slyšeli obyvatelé domu nastartování auta.
"Pane doktore, tam někdo leží!" Křičela sestřička, která si byla venku u odpadků zakouřit. Doktor po menším prohlédnutí zjistil, že ztratil mnoho krve. Rychle ho přenesli na ošetřovnu.
"Sestři, ještě jednu krev." Přikázal doktor a pak ji poručil, aby chlapce převezla na pokoj intenzivní péče.
Harry ležel v bezvědomí už třetí den, byl skoro večer, když se probral. Viděl kolem sebe jen bílo, ale ještě horší bylo, že ho všechno bolelo. Začal kašlat a to přilákalo pozornost sestry.
"No konečně jsi se probral, jak se jmenuješ?" usmála se na něj.
"Harry." Zachroptěl. Sestřička mu podala vodu a pak mu ještě píchla injekci, po ní Harry usnul.
"Remusi, jsou další zprávy?" zeptal se Brumbál při poradě.
"Ne, bohužel." Posmutněl.
"Brumbále," vtrhl muž do místnosti "možná jsem ho našel, z jedné nemocnice hlásili, že hospitovali chlapce, který se jmenuje Harry, ale je prej moc zraněný." Vyklopil ze sebe.
"Kde Folkine?" zeptal se rychle Brumbál.
"Někde ve střední Evropě, nevím přesně kde, je to prej v Polsku." Vydechl rychle.
"Remusi jdi s ním a přiveďte rychle Harryho!!" Rozkázal Brumbál. Ostatní se zvedli a šli po svých povinnostech.
Harry se znova probral a už mu bylo docela dobře. Dokonce i něco málo snědl a pak se začal vyptávat.
"Nevíte jak jsem se sem dostal?" zeptal se Harry.
"Našli jsme tě za nemocnicí." Usmála se na něj mladá sestřička.
"Nevíte, kde je má sestra?" zeptal se strachem v hlase.
"Ne nevím, ty máš sestru? Jak se vlastně jmenuješ celým jménem?" usmála se na něj znova.
"Harry Potter." Ani si neuvědomil, že jeho magie mu dovoluje mluvit i jinou řečí než anglicky.
Z ničeho nic tam vtrhli dva muži. Jednoho Harry znal, byl to jeho učitel obrany proti černé magii Remus Lupin, otcův kamarád.
"Harry díky bohu, že jsme tě našli. Kde jsou Dursleyovi?" zeptal se vyděšeně, když ho uviděl.
"Já nevím ani co se přesně stalo, ani jak jsem se tu objevil. Prostě mě našli." Pokrčil rameny.
"Folkine víš co máš dělat." Muž vedle něj se jen zatočil a zmizel. Harry na něj zíral, nevěděl co si má myslet. Remus ho vzal do náručí a přemístil se přenášedlem rovnou na ošetřovnu. Harrymu se udělalo špatně, ale Pomfreyová se hned ujala své práce, v které byla velice dobrá a pečlivá.
"Tohle vypijte." Přikázala.
"NE prosím, musím se vrátit, ještě tam někde je moje malá sestřička." Snažil se vstát, ale Pomfeyová mu to nedovolila.
"Ale pane Pottere vy přece nemáte sestru!"
"Mám, jen o ní nikdo neví." Řekl zoufale, snažil se už po několikáté vstát.
"Pane Pottere, klidně ležte, já jdu informovat pana ředitele." Harry se svezl do polštáře a klepal se strachy, ale ne o sebe, ale o svou sestru. Proboha co se s ní stalo? Pomyslel si.
Ani se nenadál a už tam vstupoval Brumbál, McGonagallová a Pomfreyová.
"Harry, jak se cítíš? Poppy mi říkala, že by jsi měl mít sestru, ale to je …"
"Ne pane řediteli, já ji opravdu mám. Maminka ji donesla k tetě, jen pár dní po porodu, bála se o ni. Jenže já teď nevím co s ní je a to je ještě nemocná. Nechci, aby jí nějak strýc nebo teta neublížili." Stekla mu slza po tváři. Brumbál i McGonagallová se zatvářili zděšeně.
"Harry Dursleyovi byli zatčeni a jejich syn byl dán do polepšovny. Nikde jsem tam žádnou dívenku nenašel ani policie ne." Řekl Brumbál, ale v očích neměl své pověstné jiskřičky.
"Co? Ne, ona tam někde bude, prosím já o ni nechci přijít! Je to má celá rodina!" Křičel hystericky co mu hlasivky stačily.
"Uklidněte se pane Pottere. Tohle váš stav jenom zhorší." Řekla přísně Pomfreyová a zatlačila ho znova do postele.
Brumbál, když viděl Harryho, tak se otočil na McGonagallovou a něco jí pošeptal, ta někam narychlo odešla.
"Harry prosím uklidni se. Hned se po ní podíváme." Usmál se na něj Brumbál, odešel a nechal tam Harryho samotného s Pomfeyovou, ta do něj pod násilím nalila lektvar na spaní.
Probudil se nějakým křikem, byl to tak známý hlas. Pomalu vstal a došoural se ke dveřím, když je otevřel tak viděl jak k němu někdo utíká. Byla to nějaká malá osůbka, ale moc dobře ji neviděl, protože neměl brýle. Osůbka se zastavila těsně před ním a vrhla se mu do náručí, potom cítil jak omdlela. Poznal svoji malou sestřičku a rychle si ji přitáhl do náručí.
"Už to bude v pořádku." Šeptal jí do vlasů. Kolíbal jí v náručí, když si všiml, že k němu spěchají další osoby. Mžoural, ale moc toho neviděl. Harry se na ně díval a ostatní dospělí s úlevou vydechli.
"Harry, pusť ji. Musíme ji ošetřit." Ozval se nad ním Brumbál. Pak ucítil jeho ruce, jak bere Lilly do náručí. Vydal se skoro už po paměti a sedl si ke své sestře.
"Pane řediteli, nevíte kde mám brýle?" podíval se na něj a doufal že to bude ten na kterého se dívá. Ale spletl se, protože Brumbál promluvil za ním a podal mu jeho spravené brýle.
"Děkuji, co se vlastně stalo?" podíval se na Brumbála.
"Přenesli jsme ji sem, ale jakmile jsem se jí dotknul, tak ode mě utekla a nemohli jsme ji chytit." Povzdechl si Brumbál. To se ale začala probírat Lilly a když spatřila tolik lidí, tak se stočila do klubíčka a plakala. Harry se jí mírně dotkl a promluvil na ni.
"Lilly, Lilly to jsem já, Harry." Ta na něho zvedla uplakané oči, jen co ho spatřila vrhla se mu rovnou do náručí.
"Bojím … zima … strach … sama … temnota …" tak pokračovala dál a Harry ji držel v náručí a mírně se s ní kolébal.
"Pane Pottere, musím vaši sestru ošetřit."
"Ne!" Vykřikla Lilly a ještě víc se přitiskla k Harrymu. Pak ale náhle zvedla hlavu a zadívala se z okna na sovu. Pak se otočila na Harryho a zašeptala:
"Co je to?" podívala na svého bratra a ten se mírně usmál a podíval se tam taky. Ostatní, když si všimly sovy, tak se na sebe podívali zvláštním pohledem.
"To je sova Lilly, víš tady sovy nosí poštu." Viděl pořád ten děs v jejích očích, ale už byla klidnější. I klidněji dýchala.
"Lilly, musíš si lehnout. Madam Pomfreyová tě prohlédne a ošetří."
"Ne já nechci, aby se mě zase někdo dotýkal. Ty zase zmizíš, já se bojím." Znova začínala nabírat. Harry ji znova pevněji objal i když zranění bolela, teď byla důležitější Lilly.
"Harry musíme ji ošetřit, musíš ji pustit, aby ji Poppy ošetřila." To mu tak poprvé řekla McGonagallová. Ten na ni jen překvapeně zvedl oči. Za celý rok co tu studoval, nikdy mu tak neřekla, vždy mu říkala jen pane Pottere.
"Lilly zůstanu s tebou a budu tě držet za ruku. Madam Pomfreyová je hodná, neboj se, slibuji, že tě nikdo už nezbije. Jsi v bezpečí." Snažil se jí uklidnit, ale docílil jen to, že ho pustila. Pomfreyová ji uspala a pak všechny vyhodila a Harryho zahnala do postele. Mírně vyjekla, když jí sundala oblečení. Pokračovala a zjistila nemilou zprávu. Nechala ji spát a ještě do ní opatrně vpravila několik lektvarů, stejně jako do Harryho. Vypravila se za Brumbálem a vše mu řekla. Na ošetřovně zůstali oba ještě 10 dní a pak oba jeli k Weasleyovým.
"Dobrý den paní Weasleyová." Wealeyová ho vroucně objala a pak se snažila obejmout i Lilly, ale ta se vyděsila a přitiskla se do kouta. Paní Weasleyová se prvně zarazila a pak milým hlasem se na ni usmála:
"Ty budeš jistě Lilly, jsem ráda že tebe i Harryho tu máme." Usmála se ještě jednou. Pak je zavedla do kuchyně, po celou dobu se Lilly tiskla k Harrymu a se strachem se rozhlížela.
"Klid Lilly, nikdo ti neublíží." Šeptal jí Harry.
Harry spal se svou sestrou v pokoji, který patřil Percymu. Ten se pod matčiným nátlakem musel přestěhovat k Ronovi, protože Lilly se odmítala hnout od svého bratra. Večer spolu pozorovali západ slunce, který Lilly viděla poprvé co byla venku.
Harry brzy ráno uslyšel nějaké slabé šramocení, když uviděl, že se Lilly zvedá a chce odejít, tak ji zarazil jeho hlas:
"Kam jdeš Lilly? Vždyť teprve svítá, běž si lehnout." Usmál se mírně rozespalý Harry.
"Chtěla bych vidět svítání, prosím Harry. Myslíš, že můžu?" Harry si jen povzdechl a také se začal hrabat z postele. Lilly zářili očička, jako by dostala nejkrásnější panenku na světě. Potom spolu pozorovali východ slunce. Od tohoto dne to provozovali každý den a obyvatelé Doupěte si na to už zvykli.
Po týdnu se mohla paní Weasleyová Lilly dotknout, sice jen lehce, ale taky to byl pokrok. Jednou se zeptala paní Weasleyová Harryho, proč tak miluje, když svítí slunce.
"Víte paní Weasleyová, já jsem směl chodit ven, ale Lilly byla pořád zavřená a jednou za týden ji teta vyvedla do zahrádky, když už byla noc, aby ji nikdo neviděl." Posteskl si Harry.
"Chudák, Harry proč jsi nikdy o ní nikomu neřekl?" podívala se na něj smutným pohledem.
"Nesměl jsem, už tak to tam bylo těžké. Vzpomínám, že vždy když uklízela, tak se snažila držet co nejvíc u okna, aby si aspoň trochu užila světla a sluníčka." Povzdechl si a pokračoval.
"Dodávalo jí to sílu, vím že je vážně nemocná a to odmalinka, vždy jsme to nějak překonali. Ale teď se to u ní zhoršilo a to velice moc." Harrymu stekla slza po tváři.
"Mami, mami!" Vběhli tam dvojčata.
"Co se děje?" vyděsila se paní Weasleyová.
"Lilly, leží venku a nehýbe se. Nechtěli jsme ji vyděsit, tak jsme přišli pro tebe." Nedělali si legraci. To na nich paní Weasleyová poznala.
"Ne!" Vykřikl Harry a vyběhl na dvorek.
Doběhl k sestře a zjistil, že nedýchá.
"Ne Lilly, ty mě tu nenecháš. Ne prosím, vždy jsme to spolu zvládli, chtěla jsi poznat jaké to je se učit, chodit do školy s ostatními dětmi. Prosím Lilly prober se!" Držel ji v náručí.
"Harry, jí už nepomůžeš. Pusť ji prosím, byla vážně nemocná. Víš, že jsme to mohli čekat." Molly Weasleyová se snažila mluvit klidně, ale hlas se jí třásl a po očích jí draly slzy.
"NE, ona neumřela, vždy milovala světlo, …" náhle před sebou spatřil krásného černého anděla jak drží jeho sestřičku za ruku. Anděl byl nádherný, černo-bílé oblečení podtrhovalo jeho krásnou štíhlou postavu. Křídla měl jako z hedvábí, které se leskly v denním světle. Vlasy měl bílo-černé, tvář jako z alabastru, černé oči svítili v bledé tváři a nádherně se usmívaly. Náhle Harrymu promluvil hlas v hlavě: Ve světle je naděje, žij a užívej si naděje. Tvá sestra, už nikdy nepocítí bolest a trápení, taky se s ní po čase setkáš. Pro ni to bude jen okamžik, ale ty tu máš ještě mnoho povinností. Harry poslouchal ten andělský hlas, který mu zněl v hlavě. Při tom mu stékaly slzy po tvářích.
"Ne prosím neberte mi ji!" Napřáhl, pro ostatní, k neviditelné postavě.
Ostatní se tvářili nechápavě a všem se draly po tvářích slzy.
Z nenadání se tam objevil pan Weasley a Brumbál, když uviděli malou Lilly mrtvou i oni plakali. Brumbál přistoupil k Harrymu a dal mu ruku na rameno.
"Harry, je to tak pro ni lepší. Už nebude trpět bolestmi." Dal mu konejšivě ruku na rameno.
"Ne to nejde, ona musí žít, tolik se těšila do školy. Ne vy za to můžete, vy jste nás tam dal. Mohla se léčit od malinka a nebyla by v takovém stavu!!!!!!!" řval na Brumbála.
Brumbál stál zaraženě a nevěděl co říct, jen mu stékaly slzy po tvářích.
Za pár dní byl pohřeb, byla pohřbena vedle Lilly a Jamese Pottrových v Godrikově dole na hřbitově.
Brumbál měl krásnou řeč, i když se mu mírně třásl hlas. Harry byl od dne co zemřela jeho sestra na jeho narozeniny zamlklý, s nikým nepromluvil ani slovo. Oči měl zarudlé a velké tmavé kruhy pod očima. Snažili se ho rozveselit, ale vždy je od sebe jen odehnal.
Na náhrobku stálo. Milovala světlo a ve světle umřela.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama