Lupinovo trápení by Athea

12. dubna 2008 v 21:50 | Athea |  Lupinovo trápení - začátečníci
Dílko Athey a naše komenty...

Seděl na špinavé židli a upíjel z téměř prázdné lahve ohnivé whisky. Jeho zakalené oči těkaly všude okolo, jako by čekal náznak nebezpečí. Hostinec U Prasečí hlavy byl ale už v tuto pozdní dobu téměř prázdný, jen v tmavém rohu se zuřivě hádalo několik skřetů.
Pro něj to však byla jen nezdařená kulisa v jeho trápení. Neslyšel je, nemohl se snažit je vnímat. Jeho ruka s bledými prsty opět hmátla po zaprášené lahvi. V alkoholu nacházel řešení z jeho situace, mohl tak alespoň na chvíli zapomenout na svoji bolest.
Všichni jeho přátelé byli mrtví, všichni, na kom mu záleželo. Už neměl nikoho, koho by mohl nazývat kamarádem. Jediní, kteří ho doopravdy znali a dokázali ho pochopit a pomoct mu, byli pryč, navždy. Nenáviděl Voldemorta za to, co mu udělal, co jim udělal. Ještě víc však nenáviděl jeho, toho zrádce. Nechápal, jak je mohl podvést, jak je mohl zabít. Sirius Black, ten, kterého považoval za přítele. Teď už pochopil, že jeho srdce je prázdné a jeho duše stejně černá a chladná jako jeho jméno. Zradil Lily a Jamese a zavraždil Petra. Jak jen mohl? Tuto otázku si kladl pořád dokola. Oni mu věřili, mysleli si, že by je nikdy nepodvedl. Byli jsme všichni tak zaslepení, pomyslel si. Tak důvěřiví...
Teď už mu nezbylo nic jiného, než se s tím snažit vyrovnat a zapomenout. Stále jen vzpomínal na časy, kdy byli všichni spolu, kdy bylo všechno v pořádku.

"Pořád jen lítá na tom malém košťátku, co dostal od Siriuse," chlubila se právě Lily a snažila se chytit malého kluka, který poletoval po kuchyni.
"Já pořád říkám, že z něj bude chytač jako já, ale Lily o tom nechce ani slyšet," usmíval se James a rozzářeným pohledem pozoroval svého sotva ročního synka.
"To tak, ještě se někde přerazí a co potom! Ne, nic takovýho, žádnej famfrpál nebude," potvrdila jeho slova. Byla na Harryho moc pyšná, byl tak nádherný!
"Lily, nemůžeš po něm chtít něco takového, to je jako kdybys chtěla Siriusovi vzít jeho motorku!" snažil se jí domluvit Remus. Bylo právě 28. října a on u nich byl na večeři. Byla středa a ve středu se vždy scházeli. Byl to už takový rituál.
"To je pravda," přitakal James a snažil se nevnímat naštvaný pohled své ženy. "Mimochodem, neviděli jste někdo v poslední době Petra? Tohle je už čtvrtá středa, co chybí."
"To je pravda. Taky mi to přijde divné," zamyslela se Lily.
"Mně říkal, že má těžce nemocnou matku," objasnil to Remus.
"To je mi líto. A kde je vlastně Sirius? Už tu dávno měl být," zaměřila se na hodiny, pověšené na stěně.
"Dnes nepřijde. Brumbál po něm něco chtěl, něco s Řádem," dodal James. Všichni v místnosti byli členy Fénixova řádu, organizace, kterou založil Brumbál proti Smrtijedům a lordu Voldemortovi.
"Myslím si, že Brumbál Siriuse hrozně zaměstnává. Vždyť je v jednom kuse někde pryč," zachmuřila se rusovláska.
"Sirius to zvládne, zlato. Víš přece, že tohle má mnohem radši, než kdyby měl sedět doma a nudit se," chlácholil ji její manžel a stáhl ji k sobě na klín. Ta se však s úsměvem vyprostila z jeho objetí a zamířila opět k plotně.
"Jestli mě budete pořád zdržovat, tak se nakonec žádné večeře nedočkáte, to vám garantuju," pohrozila jim vařečkou a znovu se pustila do práce.

Hořce se usmál, ale jeho tvář spíš připomínala škleb. Tolik se toho za tu dobu změnilo! Už to byl rok, co byli po smrti, všichni byli mrtví! Jen Harry přežil. Harry: Chlapec, který přežil, ten, který porazil Pána zla. Měl by se teď radovat spolu s ostatními. Vždyť zlo je zažehnáno, Voldemort je mrtvý!
Ale za jakou cenu, pomyslel si smutně. Všichni opěvují zachránce Harryho a nikdo se nestará o ty, kteří kvůli němu museli zemřít. James, Lily, Petr… Jen tři bezvýznamná jména, která si už nikdo nepamatuje. Oni ho také pomohli zastavit, vždyť Lily se za Harryho obětovala! To už teď ale nikdo nechce slyšet, už se starají jen o jejího syna. Vyvolený…
V mysli mu vytanula slova, která slyšel už dávno, ale připadalo mu to, jako by to bylo včera. "Posledním nepřítelem, který bude poražen, je smrt…" Jenže oni smrt neporazili, nad nimi zvítězila. Poslední nepřítel…je smrt. Ano, to ano. Znal mnoho lidí, kteří si raději zvolili smrt místo života. Kteří prohráli…
Ale on ne, on neprohraje. Nenechá smrt, aby nad ním zvítězila. Kvůli nim….a Harrymu.
Svíral sklenici tak pevně, až se mu roztříštila v ruce. Její úlomky se zaleskly ve slbém světle, vycházejícím z dohořívající svíčky. Uchopil největší střep a střídavě se díval na něj a na svoje holé zápěstí. Pak ho se smutným úsměvem zahodil a vstal. Přitáhl si potrhaný kabát těsněji k tělu, přeci jen byla venku docela zima.
"Nemám rád říjen," zachrčel ještě, než se za ním zavřely dveře a on vyšel do temné noci.

KRITIKA:

Abigail:

+ líbí se mi vzpomínka uprostřed, která dodává ději palčivosti a důležitosti, je to důležité u takto oblíbeného tématu, líbí se mi taky jak dobře popsané jsou pocity a podobně
- délka, sem tam zvláštní obraty, nejdou mi přes pusu, uši oči... a tak ale jinak nic proti
Konečný ortel: ANO!

Andy:

Rozepsat by to chtělo, dívčino:) Mně se vždycky líbily vzpomínky, protože člověka prostě vtáhnou do děje. Je to živější a realističtější. Popis emocí se mi moc líbil.
Konečný ortel: ANO

Enny:

+ Hezké zpracování. Celkově se mi to líbilo, popis Remusových pocitů a vzpomínka...
- Krátké
Konečný ortel: Ano

Essylt:

+ Nevšimla jsem si gramatických chyb, což mě těší. Nevadí mi ani délka textu, vůči tématu, jaké jsi zvolila, mi připadá úměrná.
- V některých větách ses zbytečně opakovala. Asi to byl pokus o zdůraznění hrůz, kterými si Remus musel projít, ale nebylo to třeba.
Konečný ortel: Ano

Idril:

+ hezký náměť. Povídka se dobře četla, pokud sem dobře pochopila, tak se Lupin trápí kvůli smrti přátel, no okay. Neobjevila jsem skoro žádné chyby.
- Na konci má překlep, krátké.
Konečný ortel: ANO!

CELKOVÝ ORTEL: ANO

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama