Lupinovo trápení by Lajla

12. dubna 2008 v 21:47 |  Lupinovo trápení - začátečníci
Jednorázovka od Lajly

Remus seděl u okna ve společenské místnosti a zamyšleně z něj koukal na školní pozemky. Vzdychl… Bylo toho na něj moc. Příprava na OVCE byla náročná a navíc tu byl jeden problém. Ten problém si říkal zamilovanost. "Rachel?" zašeptal do tmy, když uviděl někoho scházet ze schodů z věže. "Ty jsi z tý Rachel úplně hotovej Náměsíčníku, viď?" začal Sirius. Remus jen kývl a podíval se z okna. "No, tak už jí máš rád dlouho a evidentně i ona tebe, tak proč jí to prostě neřekneš? Co se může stát horšího, než že tě odmítne??" Neodpověděl a dál se koukal z okna. "Já na tebe mluvim, pokud sis nevšiml," řekl lehce pobaveně Sirius. Remus se na něj podíval svýma zeleno-modro-šedýma očima. ,, Já nevim, ono…," vzdychl, ,,… je to těžký," pokračoval. "Já jí miluju, a když řikám, že jí miluju, tak je to pravda, ty víš, jak to mám s holkama…," jeho hlas se pomalu ztrácel. Sirius se na něj zamyšleně koukal. Věděl, že on to má jednodušší, on si může holky vybírat. "Reme, za týden jdeme do Prasinek, pozvi ji." Remus se na něj díval jako na blázna, bál se, a že on měl o strach postaráno. ,,Vždyť víš, jak jsem to měl já s Jess, než jsme spolu začali chodit.. A to víš, že já si holky vybírat můžu. Taky jsem jí pozval do Prasinek, a bum, chodíme spolu už skoro rok. Říkám ti, kup jí v Medovym ráji lízátko, zajděte na máslovej ležák." Mrkl na něj. "To zabírá." A odešel.. ,, Kéž by to bylo tak jednoduchý," vzdychl Remus, zaklapl učebnici, do které se vůbec nepodíval, a šel spát.
,,Náměsíčníku, vstávat!," zařval James. "Debile,"ozval se Remus zpod peřiny a hodil po Jamesovi polštář. "Já chci ještě spát, je sobota!" "Ale no tak, dneska máš poslední den na to, abys pozval Rachel do Prasinek," rýpl si Sirius. Remus najednou byl, jako by ho opařili nebo spíš hodně rychle ochladili ledovou vodou. Sevřel se mu žaludek. "Ale ne," zašeptal, tedy podle jeho spolubydlících spíš zakřičel. Začal se třást a to všechno jen kvůli ní. Nevyčítal jí to, ale zase jí to nedokázal dát najevo.
"… No, co myslíš, Reme," zeptal se najednou u snídaně James Remuse. ,,Eh, no jo, jo," snažil se vyblekotal něco mezi omluvou a souhlasem. ,,A už toho mám dost, jdu jí to říct sám," rozhodl se Sirius. ,, Jdu jí pozvat za tebe," pustil ruku Jess a suveréně šel k Rachel, která se jednou rukou rýpala v jídle a druhou listovala v učebnici lektvarů. ,,NE! Neblbni, já to udělám sám," začal vyvádět Remus. ,,Dobře, dávám ti čas do konce lektvarů, pak jí pozvu za tebe," řekl Sírius a jakoby se nic nestalo, dál se věnoval své přítelkyni. ,,No, bejt tebou, tak jí pozvu sám, aby si o tobě nemyslela bůh ví co…," řekl ledabyle James a dál se věnoval své topince s marmeládou a nenápadně koukal po rusovlásce na druhém konci stolu. ,,No, nevim, kdo tu má větší problém s pozváváním, jestli ty nebo James," řekl Peter a pomalu se sbíral k odchodu. Pomalu odešel skoro celý stůl. U stolu zůstal sedět už jen on a Jess s Rachel. Jess někam odešla a Rachel se pomalu také zvedala. Remus si dodal odvahu. "To dokážeš," řekl si v duchu. "Rachel!"
Rachel se otočila a usmála se. "Ona se usmála!" To ho povzbudilo. ,, No, víš, já… no myslel jsem… no já myslel, no, že… ehm… nezašlabysovíkendudoPrasinek?" vychrlil na ní jedním dechem. ,, Cože??" zamračila se Rachel. ,,Vůbec jsem ti nerozuměla," řekla a usmála se.
,,No jen jsem myslel, jestli bys nezašla o víkendu do Prasinek," řekl prosebně Remus. "Ale jo, moc ráda. Tak ve dvě hodiny u hlavní brány?" usmála se zářivě Rachel. "Tak jo, budu se těšit." Rozloučili se. ,,A Rachel?" ,,Ano?" ,,Vezmi si ten oranžový svetr, moc ti sluší," mrkl na ni. ,,Kvůli tobě…" Poslala mu vzdušný polibek a odešla.
Remus šel na hodinu Obrany proti černé magii jako omráčený. Zrovna probírali Neverbální zaklínadla, ale on vůbec nevnímal. "Pane Lupine?" ozval se hlas profesorky Maltenové. ,,Vnímáte vůbec tuto hodinu?" ,,Ne, nevnímám…," řekl po pravdě Remus.
Třída vybuchla ve smích. ,,Strhávám Nebelvíru 10 bodů a dnes večer v sedm se hlaste u mě v kabinetě." ,,Teď sis to podělala Náměsíčníku," uchechtl se James. ,,Pane Pottere, chcete se k panu Lupinovi přidat?" ,,No, docela rád," řekl James a třída v čele se Siriusem pět vybuchla ve smích… "Vás tří," ukázala na Jamese, Remuse a Siriuse, ,, mám poslední dobou plné zuby, chováte se, jako by vám patřil celý svět!" rozkřičela se profesorka Matlenová ,,A ne snad?" zašeptal pobaveně Sirius.
,,Potter, Lupin, Black, dnes v sedm hodin u mě v kabinetě!" zašeptala rozzuřeně profesorka, ,,Konec hodiny!"
,,Ola pánové, Náměsíčník má rande," smál se James na celé kolo a nebral ohled na davy lidí, které se za ním udiveně otáčely, když se smál až moc hlasitě. ,,Náměsíčníku," oslovil ho Červíček, ,,bylo to těžký?" ,,No, já ani nevim, nejdřív jsem to na ní vychrlil, že mi nerozuměla..." Sirius nahlas vzdychl. ,,...no a pak sem jí to zopakoval a ona souhlasila."soukal to ze sebe Remus. ,,A dál jste si jako nepovídali?"zeptal se nechápavě James. ,,Eh... měli jsme?"ujišťoval se Remus. ,,No.. vzhledem k situaci by to bylo asi vhodný..." ,,No, ale poslala mi vzdušnej polibek"řekl Remus a zrudl až za ušima. ,,No teda"řekl James.. ,,Je vidět, že se jí líbíš"pokračoval Sirius. Kolem zrovna procházela skupinka dívek, mohly být tak ze čtvrtého, možná pátého ročníku. Sirius se za nimi otočil a obdivně zahvízdal. Dívky se rozhihňaly a začali si povídat. ,,Jako by ti nestačila Jess"zakroutil hlavou James. Sirius jen pokrčil rameny a zazubil se. ,,Mám já to s tebou těžký!"vzdychl přehnaně utrápeným tónem James. Čtveřice se rozesmála na celé kolo. I když se Remus smál, do smíchu mu nebylo. Přemýšlel nad Rachel. Přemýšlel nad tím, jak bude reagovat na to, až zjistí, že je vlkodlak.
Z přemýšlení ho vytrhl Jamesův posměšný hlas. Nemusel dvakrát hádat, komu se opět jeho nejlepší přátelé vysmívali. ,,Nazdár, Srábku"začal z vesela James. ,,Co ty tady tak sám? Jen s učebnicí?"pokračoval Sirius a učebnici mu vytrhl. Byla celá počmáraná a popsaná poznámkami. Začal jí listovat. Remuse napadlo, že jsou na něj vlastně docela zlí, ale vzpomínka na to, jak Severus přišel na to, že je vlkodlak, tuto myšlenku ihned zahnala. On za to přece nemohl, že se jeho otec nepohodl s Fernirem Šedohřbetem, on za to nemohl, že si museli vyřizovat spory takovýmto způsobem. Věděl, že to otec nezpůsobil schválně, ale pořád v něm někde vrtal červík pochybností, že za to jeho otec může. ,,Hele, Jamie, todle kouzlo neznáme, co kdybychom ho vyzkoušeli?"zeptal se Sirius, a ukázal na kouzlo Sectumsempra. ,,Blacku, nedělej to, varuju tě!"začal panikařit Snape. Věděl, že není úniku a že toto bude bolet. A že bolelo. ,,Sectumsepmra"zaječel Sirius a oranžový paprsek zasáhl Severuse.
O půl hodiny později seděli všichni čtyři v ředitelově pracovně. Červíček si kousal už tak až nepřirozeně okousané a krátké nehty. Ostatní seděli nehnutě a pouze pozorovali a poslouchali rozčíleného Brumbála. Přednáška trvala několik hodin a z úst ředitele nepadala líbezná slova.
,,Téda pánové, takhle rozzuřenýho jsem ho ještě neviděl.. A že jsem ho viděl rozzuřenýho hodněkrát. Kdyby na to aspoň nepřišla McGonagallová."vzdychl James. ,,Aspoň, že nám nezakázal Prasinky, to by měl Moony docela problém, co??"zašklebil se Sirius. Remus na něj jen vyplázl jazyk a následně ho poslal do míst, kde záda ztrácejí svůj slušný název i tvar.
,,Hej, Siriusi, Jess!" zařval na milence James a profesor Křiklan se pohoršeně otočil, ale James na to nebral ohled. ,,Pohněte kostrou! Filch už pomalu odchází!"pokračoval. Pár se od sebe neochotně odtrhil a ruku v ruce se rozběhli. ,,Ty naděláš"prohodil ledabyle Sirius a dál se věnoval své přítelkyni. James si jen vzdychl a podíval se směrem k Lily. Pak zabloudil pohledem k Remusovi. V duchu se usmál. Takhle nervózního ho nikdy neviděl.
Rachel přicházela. První, čeho si Remus všiml, byl svítivě oranžový svetr. ,,Ahoj" řekla prostě Rach a usmála se. ,,Má krásnej úsměv."napadlo Remuse. ,,Ahoj, tak půjdeme?"vyblekotal Remus. ,,Jo, určitě, ale kam?" ptala se dál s úsměvem Rach. Teprve teď Remuse napadlo, že jí vůbec neřekl své plány a nehodlal na tom nic měnit. ,,Tak co se projít? Je krásně."navrhl Remus. ,,Tak jo.." Šli v podstatě mlčky. Oba věděli, že by měli něco říct, ale ani jeden se neodvážil promluvit. ,,Z jakých předmětů děláš NKÚ?"zeptala se Rachel. Remuse překvapilo, že se začala bavit zrovna o tomhle. ,,Sakra, Reme, udělej něco"pomyslel si Remus asi po půl hodině chození a mlčení. Došli až k jezeru.
,,Rach, já.. no.. ehm… já něco ti chci říct"začal Remus. Bál se. Rachel se naopak smála.,,Copak?" zeptala se jemně. ,,Tak do toho"řekl si v duchu a pokračoval. ,,víš, mám tě rád, chtěl bych s tebou být"řekl něžně. Rachel se na něj jen s neutrálním výrazem koukala. Koukala se s výrazem, ze kterého se nedalo vyčíst vůbec nic. Remus pokračoval….
,, Chceš se mnou chodit?"zeptal se. Rachel nic neřekla, ale jednala. Políbila ho. Jemně a zároveň vášnivě. Políbila ho tvrdě a zároveň s takovou jiskrou. Remus jí polibek opětoval. Oba byli šťastní a Remus ani nepomyslel na to, kolik jí toho bude muset říct. Tedy až do teď. ,,Ale, ale koho to tu máme?"uslyšeli za sebou ledový hlas, plný výsměchu a nadřízenosti. ,,Pokud dobře koukám, tak tu máš mě a Rachel a jdeš docela nevhod, Malfoyi, tak zase odprejskni a běž se věnovat svejm věcem"začal Remus. ,,Ty a tadle Mudlovská šmejdka? Kdo by to byl řekl?,"nepřestal Malfoy a banda kumpánů se za ním zasmála. Ale to už se do něj pustila Rachel, která byla perfektní v OPČM a neverbální zaklínadla zvládla už ve 2. ročníku. Malfoy odletěl 5 metrů daleko. Jeho kumpáni za ním běželi. ,,Pojď"zašeptal Remus. Ale než stačil cokoliv udělat, skočil po Rachel Yaxley a na Remuse poslal také jedno neverbální zaklínadlo. Remus upadl do bezvědomí. Mezi tím se Malfoye podařilo vzkřísit. Pomocí všemožných kouzel svázal Rachel a Remuse nechal ležet. Yaxley držel hůlku a ,,odnášel,, Rachel do Zapovězeného lesa. Lucius už také pomalu následoval svou partu, ale ještě se otočil a pořádně do Remuse kopl. Ještě si k němu odplivnul, a odešel směrem k Zapovězenému lesu.
Když se probudil, byla už tma. ,,Rachel,"bylo první, co ho napadlo. Pokusil se postavit, ale bolelo ho celé tělo. Jakoby do něj někdo zapíchal tisíce nožů. Nevěděl co dělat. Vzpomněl si na chvíle s Rachel a vykouzlil patrona. Patron se hnal přes školní pozemky a zamířil k Nebelvíeské věži, věděl, koho hledat.
Liška vlétla do místnosti a vběhla Jamesovi přímo na postel a promluvila Remusovým hlasem. ,,Jsem u jezera, přijďte mi na pomoc"řekl a rozplynul se. ,, Červíčku, Tichošlápku, vstávat. Rem je v nebezpečí! No tak dělejte. Nebyl čas na oblékání. Jako zvěromágové vyšli, no vyšli, spíš vyběhli na školní pozemky a ztratili se ve tmě.
Přes školní pozemky běžely siluety 3 zvířat. Vlastně byly vidět jen dvě, ta třetí zanikla v trávě. Když se přihnal jelen v závěsu s nádherným, uhlově šedým psem, věděl Remus, že má svým způsobem vyhráno. ,,Náměsíčníku, co se stalo?"začal Sirius. ,,Rachel.."snažil se mluvit Remus. ,,To ti udělala ona? Ta mr.."nestačil doříct Peter. ,,Ale ne!"přerušil ho Remus. ,,Malfoy s Yaxleym a mají Rachel."vydechl Remus. ,,Můžeš chodit, Reme?" ,,No.. jo asi jo.."
,,Tak jdeme"zavelel Sírius.
,,Tady se mi to nelíbí"kňučel Peter. Sirius se v čele řady zastavil, takže do něj zbylí kamarádi narazili. Bylo slyšet Jamesovo tiché: ,,Jdi do prdele." ,,Červíčku, pokud okamžitě nesklapneš a nepřestaneš fňukat, tak půjdeš sám přes půlku Zapovězeného lesa a veř mi, že je už je docela pozdě a nejsou tu zrovna přítulný potvůrky!"rozčiloval se Sirius. ,,Brácho, buď zticha, řveš tu jak na lesy!"vztekal se pro změnu James. ,,My ale jsme v lese."opáčil se Sirius.
Jamesovi zacukaly koutky, ale zůstal vážný. Uslyšeli jekot. ,,To byla Rachel"vykřikl Remus.
,,Jdeme"zavelel kdosi, ale nebylo poznat kdo, jeho hlas zanikl v dalším Racheliném jekotu.
,,No tak, co víš o Fénixově řádu"řval Malfoy. ,,Nic, a kdybych cokoliv věděla, tak ti to neřeknu!"sípala Rachel. ,,Ale no tak… Přece nechceš, abych ti něco udělal, nebo nedej bože tvému Remuskovi"zachechtal se Malfoy. ,,Ty hnusej, odpornej, oslizlej parchante! Na mě ani na Rema nešáhneš!"zašeptala rozčileně. ,,Chceš se vsadit?"řekl Malfoy a přiklekl si k ní, že si viděli z očí do očí. Pohladil ji po tváři. Plivla mu do obličeje. ,,Má kuráž"pomyslel si James, který stal přikrčený spolu s kluky v blízkém křoví. ,,Jak chceš.. Crucio!"zaječel Malfoy chladně. To už museli James se Siriusem Remuse držet, aby na Malfoye nevběhl. Ale na moc dlouho se jim to nepovedlo… Vytrhl se jim. Nezbylo jim než ho následovat..
,,Pusť ji!"přikázal Remus Malfoyovi. ,,Ale, ale, kdopak se nám to tu probudil?"vyptával se škodolibě Malfoy. Za Remusem se vynořili James, Sirius a Peter, který se koukal kolem, jako by vylezl z nory. Malfoyovi trochu poklesly koutky, ale nedal na sobě nic znát. ,,No mám pocit, že se probudil Remus"ušklíbl se James. ,,Chachacha"ozval se za Yaxlym ledový hlas. ,,Zdravím bratránku"pozdravila s přehnanou slušností Bella. ,,Sbohem!"opáčil se Sirius a vyslal na ní kletbu. Začala bitva. Remus odrážel Cissina kouzla a snažil se dostat k Rachel, aby jí osvobodil. Pomalu postupoval a uhýbal, uskakoval, snažil se dostat ke své lásce. Asi po půl hodině se jim podařilo boj otočit, začali vyhrávat Poberti, ale pořád se jim nepodařilo získat to, pro co si přišli.. To něco byla Rachel. ,,Avada kedavra"vyslala kletbu Bellatrix na Rachel. Ta se zhroutila mezi kořeny stromů. ,,Rachel!" vykřikl Remus a poslal tu samou kletbu po Bellatrix. Minula ji.. Dál už Remus skoro nic nevnímal. Jen mu tekly slzy a snažil se odrážet kletby. Vnímal to, že Malfoy zavelel k ústupu. Smrtijedi utekli. Oni vyhráli, on prohrál, teda alespoň si to myslel.
Rozběhl se k Rachel. ,,Rachel, Rachel, probuď se, prosím.. No tak Rach!" držel jí v náručí a plakal. Hladil jí po vlasech. ,,Rachel ne!!" James, Sirius nad ním stáli. Peter se už v půlce bitvy schoval do křoví a nevylezl. Každý z nich myslel na něco jiného, ale všichni mysleli na ty, které milují. Sirius na Jess, James na Lily, Remus na Rachel a Peter? Peter nemyslel na nikoho, myslel jen na to, jak se odsud dostat.
,,Rach?"pohnula se mu v náručí. ,,Ona se hejbla.."zašeptal a podíval se na kamarády. Oba zavrtěli hlavou. ,,Ona se hejbla!"šeptal. ,,Rach, no táák.."nepřestával věřit Remus. Dál už si nic nepamatoval.
Ležel na ošetřovně. Zdály se mu hrozné sny… O Rachel o její smrti. ,,Rachel!"vykřikl a probudil se. Rozhlédl se. Bylo tam šero.. Rozhodl se vstát, ale nešlo to. ,,No tak Reme, to dokážeš, zašeptal si." Na potřetí se mu podařilo vstát. ,,Pane Lupine!"ozval se hlas madame Pomfreyové, ,,okamžitě si lehněte!" ,,Ale, Rachel.." Nenechala ho doříct větu. ,,Do postele, ihned"rozkázala, nezbylo mu víc, než poslechnout. Když odešla, rozhlédl se. ,,Rachel?"zeptal se s nadějí do tmy, nikdo tam nebyl. Prospal celý další den plný snů o Rachelině smrti.
Probudilo ho zasípání. ,,Remusi?"zasípal někdo z druhé strany ošetřovny. Teď se Remus zvedl na poprvé. Rozběhl se, tedy podle svých zdravotních možností, směrem, odkud slyšel její hlas. ,,Rachel!"vydechl. ,,Remusi!" ,,Jak?? Jak si přežila? Bellatrix tě zasáhla. Já to…" ,,Dala mu prst na rty. ,,Láska je silnější než smrt.."zašeptala a políbila ho. Oba byli šťastni, teď už doopravdy.

KRITIKA:

Abigail:

Pozor na zrádnou přímou řeč, jak na její zakončení, tak na odstavce. Text je docela nepřehledný. Taky pozor na překlepy, i ty jsem našla. Nelíbily se mi zkratky! Jsou slohově nepěkné.
Začátek příběhu perfektní - krásně vyjádřené Removy pocity, skvělé reakce kluků, perfektní situace… Od toho napadení Malfoyem… Jako je to taky dobré, skvěle popsané, dobré situace, na konci hezky zmatené, jako opravdu v akci, ale já už bych to ani nepotřebovala…Mě by stačil ten problém se zamilováním i bez dalších komplikací. Krom toho ten konec, vhledem k tomu, co všechno se tam stalo mi přišel až moc dobrý.
Konečný ortel: Ano

Andy:

Souhlasím s holkama, ty zkratky jsou zbytečně do očí bijící. Příště si dej pozor na překlepy. Přímou řeč odděluj! Taky působilo zvláštně to její přežití a vůbec ta Luciusova akce. Začátek byl fajn. Remusovy pocity, to jak ho podrželi kluci.
Konečný ortel: Ano

Enny:

+ Fajn byla podpora kluků. Možná by to ale chtělo více podrobností. Proč šel Malfoy zrovna po Rachel? O Řádu mohl tak samo vědět něco i Remus.
- Určitě bych oddělila přímou řeč - každou na samostatný řádek. Čtenář se pak v příběhu lehce ztratí. Větší pozornost bych věnovala i opakování slov (např.: na začátku se vyskytovalo až moc oken). Někdy si to po sobě stačí přečíst znovu. Také bych se vyvarovala oné větě, která zazněla při pozvání na rande. Způsob jejího podání je... mírně řečeno ohraný. Nervozita lze vyjádřit i jinak než nesrozumitelným vychrlením slov. To že přežila smrtící kletbu... možná už to bylo zbytečné a až moc happy ten konec. A musím si rejpnout... nemá Remus náhodou oči medové barvy? :o)
Konečný ortel: Ano

Essylt:

+ Další, kdo se celkem nenuceně držel tématu.
- To, že přežil smrtící kletbu Harry Potter o pár let déle neznamená, že ji přežije kde kdo. Hrdina může být jen jeden láska neláska.
Přímá řeč zapadala do zbylého textu a nevypadalo to hezky.
OPČM... Já vím, že to láká, ale lepší by bylo to rozepsat - jména taky přece píšeš celá a nepoužíváš jen monogramy.
Remus mi přišel občas moc hysterický a Lucius příliš spratkovitý. Draco je spratek, Lucius je elegán. Nebo alespoň já ho tak vidím...
Konečný ortel: Ne

Idril:

+ téma jakž takž splněno
- taky mě vadila zkratka OPČM. Je to takový... puberťácký výraz jehož by se povídkářky, dobré povídkářky měli vyvarovat. "Rachel... Rachel..." Remus hysterka? No nic proti...
Konečný ortel: Ne

CELKOVÝ ORTEL: ANO

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama