Lupinovo trápení by Lightsoul

12. dubna 2008 v 21:45 |  Lupinovo trápení - začátečníci
Dílko Lightsoul...

Teď bych vám chtěla vyprávět jeden smutný příběh, jedno nešťastného muže.
V posteli ležel chlapec, tento chlapec má světle hnědé vlasy a oči, je drobné postavy a hned na první pohled působí velice mile.
Ale v tento okamžik působí velice nezdravě, je bledý. Dnes v noci neuposlechl poprvé a zřejmě i naposledy příkaz svých rodičů. Tento nerozvážný čin se mu nevyplatí a nadobro mu změní dosavadní způsob života.
Bylo to minulé noci, noci kdy byl úplněk.
Navzdory varování ze strany rodičů, neuposlechl a nechal se vyprovokovat. Ano nechal se vyprovokovat, už od mala byl mírné povahy a tak si z něj jeho starší bratr neustále utahoval, že s jeho odvahou se nikdy do Nebelvíru nedostane a této noci mu to chtěl dokázat. Což byla veliká chyba.
Minulou noc
Po půlnoci se uskutečnil svůj plán, už počítal, že jeho rodiče budou spát. S o rok a půl straším bratrem už byl předem domluvení.
Z počátku vše vypadalo v pořádku, ale když se vracel zpět lesem uslyšel z dálky vlkodlačí vytí.
Jeho bratr i on nevěřili, že by se ve skutečnosti v jejich lese, který byl sotva pár kroků od domu, mohl vyskytnout vlkodlak.
Tento vlkodlak však nebyl obyčejný, byl to samotný Šedohřbet, který žízní po krvi ze všeho nejvíce.
Po zaslechnutí vytí se vylekal a rozeběhl se. Měl tak veliký strach, že si nevšiml jaký při útěku nadělá rámus.
V tom uslyší další zavytí, ale tentokrát o hodně blíže. Pomalu to chlapci dochází, tento vlkodlak si už naše svou kořist a tou bude právě on.
Byl čím dál tím vyděšenější, ale nepřestal utíkat a doufat, že mu unikne. Byl jen sto metrů od konce lesa a dalších necelých padesát do domu, ale to už nestihl.
Blížil se pomalu ke kraji, když v tom na něj zaútočil, vyděšeně zařval. Tento výkřik mu zachrání život, ale je na do smrti proklet.
Během chvilky z domu vybíhají jeho rodiče i s bratrem, který se na tuto scénu kouká vyděšeně, ale i s lítostí. Avšak rodiče si zachovají chladnou hlavu a zaženou Šedohřbeta.
Posléze zjišťují zranění jejich syna. Má několik škrábanců na břiše, přes tvář a na zádech a bohužel i jeden kousanec.
Kouzli zastaví krvácení a rychle ho odnesou do jeho pokoje. Měl veliké štěstí, že jeho matka je zrovna lékouzelnice a velice dobrá, rychle zasála.
Týden od útoku
Probere se velice slabí a bolestmi, pomalu si uvědomuje co se stalo, před týdnem v noci. Dochází mu holá skutečnost co se stalo. Moc dobře si vzpomíná na bolestivé kousnutí do jeho levého ramene.
Docházelo mu jak se jeho život nadobro změní, k lepšímu to určitě nebude.

O 6 let později

Přijde mu dopis, kde mu píší, že by měl nastoupit na školu čar a kouzel v Bradavicích. Měl radost, ale došlo mu, že jako vlkodlak nemůže. Proto se jeho rodiče spojili s Bradavickým ředitelem Brumbálem, který měl vše už připravené.
Samozřejmě, že už věděl o chlapcově prokletí, ale také věděl jaký je hodný chlapec se srdcem na pravém místě.
Po dlouhé době jej potkalo štěstí, ale měl strach. Strach ze samoty a odvrhnutí od ostatních. Měl strach z odhalení jeho prokletí.
1. září
V tento den se na několik let jeho život změní, ale ne k horšímu, spíše k lepšímu potká zde své nejlepší přátele.
Sedl si do osamoceného kupé, do které přišli dva chlapci. Představili se jako James Potter a Sirius Black.
Ti dva si rozuměli jako by se znali už spousty let. Po nějaké době ve vlaku se dali i do rozhovoru se zamlklým chlapcem, který se jim zamlouval.
Než dojeli do Bradavic už byli přátelé.
O několik let později
Po jednom další úplňku a zmizení chlapce z jejich společné ložnice jim dojde, proč jejich kamarád mizí a co mu je.
Proč je před úplňkem a po úplňku vždy bílý a působí nezdravým dojmem.
V tomto den se vše změnilo, tato skutečnost z nich udělala ještě větší přátele.
Po dokončení studia v Bradavicích
Stále se scházeli James se oženil, má půl ročního chlapečka Harryho, Sirius si stále užívá svobody a chlapec, no už vlastně dospělí muž si shání práci, ale marně.
Po půl roce se zase vše změní. Jeho kamarád James je zabit i s jeho ženou, Sirius zavřen do Azkabanu za zradu, vraždu svého kamaráda a zabití 12 mudlů.
Několik dní po této události jsou zabiti i jeho rodiče s jeho bratrem.
Pokoušel se, se vším smířit a tak se protloukal životem, jak to jen šlo. V době, kdy syn jeho kamaráda nastoupil do třetího ročníku v Bradavicích, měl tu čest zde učit.
Na konci tohoto roku se dozví pravdu o svém kamarádovi Sirirusovi. Byl opravdu šťasten z návratu přítele, ale nemělo to tak být na dlouho.
O dva roky později
Byl hozen vlastní sestřenicí do oblouku na Odboru záhad. Velice ho tato zpráva vzala, zase ztratil přítele.
Tentokrát mu však pomáhala žena, žena kterou si pak vzal. Měli spolu malého chlapečka, který byl hlavně po mamince, ale i po svém otci.
V den, kdy se konala poslední bitva mezi dobrem a zlem, kde zemřel i se svou ženou.
A tak žil a zemřel Remus Lupin.

KRITIKA:

Abigail:

Pozor na čárky, pozor na střídání časů - minulý - přítomný, nepůsobí to tu moc hezky, trochu to odvádí pozornost, pozor na souvislosti, chtělo by se to věnovat větší kontrole - někdy věty nezapadají - autorka chce říct něco, ale v půlce věty si uvědomí, že by to šlo říct lépe, jenže pak si to po sobě nepřečte dost pozorně a ve větě zůstanou poloviny obou variant, uznávám někdy je to těžké uhlídat, protože text, který sami napíšeme, máme v hlavě, ale chce to zvýšenou pozornost při čtení! Líbí se mi ty vzpomínky na dětství, na onen útok, ale chtělo by to oživit, holý popis je docela nuda - třeba použít přímou řeč, rozhovory, trochu víc akce…
Konečný ortel: Ne

Andy:

Takže...ehm, Light. Měla by sis dávat pozor na čárky, překlepy a celkově na celou stylistiku (což už poznamenala Abi výše...) v určitých částech byl záchvěv nápadu, ale celkově povídka působí zdlouhavě a...nudně. Bohužel si nemůžu pomoct. Nic mě nenutí číst dál a spíš koukám, kdy bude konec. Zapojuj přímou řeč a popisy! Ne přímočaré shrnování děje, ale jako dokreslení atmosféry.
Konečný ortel: NE

Enny:

+ Rozvinula bych ten začátek, z toho by možná mohl vzniknout zajímavý příběh.
- Překlepy. Také méně srozumitelné formulace vět, míchání minulosti s přítomností i v jedné větě, nepůsobí to hezky, spíše uměle a nesrozumitelně. Uspěchané shrnutí konce. Čárky, gramatika... Bez přímé řeči, ta by to oživila. Jinak byla ta povídka... nudná, pouze shrnutí všeho, co se za jeho život událo.
Konečný ortel: Ne

Essylt:

+ Pojala jsi to velmi... zvláštně.
- Toto bylo velmi suché vyprávění něčího života psané do nějaké nezáživné učebnice pro studentky katolické školy...
Konečný ortel: Ne

Idril:

+ netuším…
- skáče z minulého času do přítomného…kdyby aspoň ne hned v první větě, opakování slov, HELP! Ta povídka se nedala pořádně číst díky přeskakování ve větách do něčeho, co nedokážu vysvětlit… Jen sepsání jak Lupin žil, skoro žádná originalita.
Konečný ortel: NE!

CELKOVÝ ORTEL: NE

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama