Nic není tak, jak se zdá by Mixie 1.část

23. října 2008 v 10:55 | Mixie |  Třetí kolo
NIC NENÍ TAK, JAK SE ZDÁ - PŘÍBĚH (NE)MILOSTNÉHO TROJÚHELNÍKU

Pozn. autorky: Některé údaje nemusí souhlasit s knižní předlouhou.

Regulus Black byl mladším bratrem Siriuse Blacka, který, když studoval sedmý ročník v Bradavicích, se bezhlavě zamiloval do dívky svého nejlepšího přítele, Lily Evansové. Sirius však svoji lásku tajil - už takto měl díky svému divokéme vzhledu bouřliváka a rebela mnoho obdivovatelek, a hlavně nechtěl Jamesovi ničit vztah. Ti dva, James Potter a Lily Evansová, spolu chodili téměř rok a neměli mezi sebou žádné problémy. Sirius si z toho většinou před těma dvěma dělal legraci - než se dali dohromady, měli problémů dost a dost.
Sirius se se svojí tajnou lásku nikdy nikomu nesvěřil a už vůbec ne svému bratrovi. Regulus a Sirius spolu vlastně téměř nemluvili. Byli syny Oriona Blacka a Waburgy Blackové, oba rodiče pocházeli z kouzelnických rodin, jejichž rodokmeny sahaly hluboko do kouzelnické historie. Orion i Waburga si zakládali na svém "čistokrevném" původu a v životě nedovolili, aby do jejich domu přišel kdokoli, kdo neměl aspoň z poloviny takový rodokmen jako Blackovi. Zakazovali synům kamarádit s mudly nebo s kouzelníky, kteří měli v rodině převážně mudlovskou krev. Regulovi toto omezení nikdy nevadilo. Byl pyšný na svůj původ. Avšak Sirius byl pravým opakem svého mladšího bratra, vlastní rodina jej znechucovala a často si přál být aspoň z poloviny mudla.
Ti dva se nesnášeli a soupeřili spolu. Ve všem. Blackovi navíc často upřednostňovali Regula před Siriusem. U rodinných večeří vždy Regulus dostal to lepší místo blíže k moučníku a on měl vždycky ten větší kus a on vždycky mohl od stolu odejít první, zatímco Sirius kolikrát moučník mít nemohl a musel domácímu skřítkovi Kráturovi pomáhat s mytím nádobí a úklidem. Ale Sirius Black už jako malý kluk měl tuhý kořínek a tyto i jiné potupy snášel s mlčením a pokorou, i když uvnitř mu zlobou vřela všechna krev. Ale co jiného mu zbývalo? Nikdy nedával před nikým najevo jakoukoli slabost. Jedině před svými nejlepšími přáteli, a to Jamesem Potterem a Remusem Lupinem.
Když nastoupil do závěrečného sedmého ročníku, jeho bratr Regulus s obtížemi postoupil do pátého ročníku. U sourozenců zde studujících bylo obvyklé, že je Moudrý klobouk při obřadu Zařazování poslal do téže koleje, avšak rozdíl mezi bratry se projevil i v tomto - Sirius Black se se svým odhodláním, odvahou, nebojácností a také pořádnou dávkou drzosti a neomalenosti dostal do Nebelvíru. Regula poslal Moudrý klobouk do Zmijozelu, koleje všeobecně neoblíbené a soupeřící s Nebelvírem. Horacio Křiklan, ředitel Zmijozelu, byl Regulem potěšen. V této koleji studovali téměř výhradně děti z čistokrevných rodin a Horacio na to byl patřičně pyšný. Také byl velice zklamán, když Sirius s úsměvem kdysi nakráčel k nebelvírskému stolu, ale o dva roky později již se širokým úsměvem sledoval malého Regula Blacka, jak se zádumčivým výrazem - což byla jediná emoce, kterou jste na něm kdy mohli poznat - došoural ke stolu Zmijozelu.
Od té doby spolu bratři téměř nepromluvili. O prázdninách, které musel Sirius nechtě trávit doma, i když mohl u svého nejlepšího kamaráda Pottera ("Ani za ten nejlepší lektvar nesmrtelnosti!" vyjádřil se jednou Orion Black na Siriusův návrh trávit prázdniny u Potterů), se bratři náležitě ignorovali, pokud si zrovna nedělali naschvály. Za které mimochodem dostal trest vždy Sirius.
A tak mezi dvěma bratry vládla metaforicky řečeno zákopová válka - postupem let se jejich vztah neměnil, ale jednou za čas přišel útok.

Jeden slunečný víkend v říjnu se Sirius, Remus a James potulovali bezcílně po školních pozemcích. Znali je nazpaměť, vždyť už byli známí po celé škole jako parta Pobertů, kterým není nic svaté, ať už se jednalo o nějakou zakázanou činnost či jen dívčí sukně. K partě vlastně patřil ještě jeden student sedmého ročníku, Petr Pettigrew, ale toho si téměř nikdy nikdo nevšímal a pro tento příběh není nikterak důležitý.
Mladíci se pošťuchovali a bavili se o všem možném i nemožném. V té době už James chodil s Lily, ale ona se zrovna musela učit, a proto byl James venku společně s Remem a Siriem. Po pár hodinách nicnedělání přišlo na přetřes téma Lily - James.
"Jak už jste daleko?" zeptal se Jamese Remus. Sirius zbystřil. Teprve před pár dny si uvědomil, že ke kamarádově dívce jej pojí něco více než přátelství. Byl tím zjištěním otřesen a před Jamesem se cítil nesvůj. Styděl se za své city, ale nehodlal příteli ničit vztah, i za cenu vlastního smutku.
"Jak jako daleko?" ošil se James. V sedmnácti letech pro něj bylo zatěžko, i před svými nejlepšími přáteli, mluvit o svých sexuálních zážitcích.
"Už jste si dali něco víc než pusu?" škádlil jej Remus. Dobře viděl, jak James zrozpačitěl. Sirius se nestačil divit, Remus se na toto nikdy neptal a o sexu téměř nikdy s nikým nemluvil, ale teď jakoby mu v očích svítila nějaká zvláštní světélka. Bylo to velice divné, takhle se najednou začít zajímat o intimní věci svého kamaráda.
James jen odvrátil hlavu na druhou stranu a zahleděl se do dálky na Zapovězený - a přec tolik jim známý - les a jen vydal jakýsi neartikulovaný zvuk, který mohl znamenat souhlas a zároveň nesouhlas.
"No tak, Jimmy, přiznej barvu - už ses jí dostal pod sukni?" James se na Rema ošklivě podíval. Takovézo otázky by čekal od Siria, jemu by to bylo podobné a od něj by to i vzal, ale Remus se takto nikdy nechoval a Jamesovi to vadilo.
Už se chystal mu něco říct ve smyslu "Do toho ti nic není." či "Lily je slušná dívka.", ale předběhl ho Sirius.
"Sklapni Remusi, buď tak hodný," vyjel ostře Sirus. Remus i James na něj jen zůstali zírat s otevřenou pusou. Sirius si okamžitě uvědomil svou chybu, ale už bylo pozdě - kamarádi si všimli, že se s ním něco děje. Aby se vyhnul nepříjemným otázkám, na které by velice nerad odpovídal, rychle si vymyslel nějaký důvod a odešel.
Cestou do hradu se mu hlavou honily všelijaké myšlenky.
Je to dívka tvého nejlepšího přítele, nikdy ji nebudeš moct mít, zapomeň na ni, ona tě nechce, miluje Jamese, nemáš právo na ni vůbec myslet!
No a? Proč by ji vlastně měl nechat být? Nikde není psáno, že spolu budou chodit věčně! Přitom on je mnohem hezčí a lepší než James. Nikdy nebyl na Lily zlý a ošklivý jako Potter. Proč musí být zrovna s ním?
Mladý Black vešel do hradu. Zdál se prázdný - všichni si užívali slunce venku. Přešel Velkou síň. Do věže se mu nechtělo, rozhodl se tedy, že se zajde podívat do Památní síně.
Její vysoká štíhlá postava by se vedle něho krásně vyjímala. Sám se považoval za krásného a dobře věděl, že to není jen projev jeho ega, byl to fakt. Měl polodlouhé vlnité vlasy, na tvářích mu rašily vousy, které jen podtrhly jeho vzhled rebela. Byl nejvyšší z celého ročníku, měřil přes 185 cm a postavu měl vypracovanou - i pod neforemným hábitem se jemně rýsovaly vypracované svaly.
Lily již vyspěla, postavu měla krásně zaoblenou, pas úzký, dlouhé zrzavé vlasy nosila převážně rozpuštěné. V obličeji jemně vystupovaly její lícní kosti, velké modré oči působily jako dvě studánky, v nichž se každý chlapec málem utopil. Chodila ladně a držela se vzpřímeně - vyzařovalo z ní odhodlání svému okolí něco dokázat. Možná proto, že pocházela z mudlovské rodiny. Byla to, co Siriusův bratr Regulus nazývá "mudlovský šmejd".
Sirius vstoupil do Pamětní síně. Byla to místnost obdélníkového tvaru, dlouhá, lemovaná vitrínami s nejrůznějšími poháry, dresy, vlajkami, pamětními plaketami, i různými drobnostmi po slavných lidech, co zde studovali. Nebyl tady sám, a to zjištění mu vyrazilo dech. Jen co vstoupil, na druhém konci místnosti, kde byl východ, se ve dveřích zaleskly rudé vlasy a uslyšel jemný dívčí smích.
Nevěděl, zda to je Lily. Nebyla to jediná rusovláska v této škole. Ale i přesto v něm zahlodal červíček pochybnosti - pokud to je Lily, proč je tady a proč se neučí, jak tvrdila Jamesovi? A s kým je, určitě se nesmála sama pro sebe?!
Okamžitě se vydal Pamětní síní k východu. Nechtěl onu dívku, o níž byl nyní přesvědčen, že to je Lily Evansová, ztratit.
Jen co vyšel ze dveří, uslyšel tlumený hovor ze schodiště před ním. Někdo stoupal po schodech do prvního patra. Nebo taky mohl přejít na jiné schodiště a zmizet mu. Sirius proklínal pohyblivé schodiště - jak se dá někdo nenápadně pozorovat, když se musíte držet jen pár metrů za ním?!
Avšak dvojice mu to velice usnadnila. Sirius doběhl k patě schodiště a koutkem oka uviděl, jak se rusé vlasy opět zaleskly ve dveřích - vedly do jedné z mnoha zrovna nepoužívaných učeben, známé místečko pro mladé páry. Učitelé o těchto dostaveníčkách věděli a snažili se jim zabránit, avšak často neúspěšně. Mladí čarodějové ovládali spoustu triků předávaných z generace na generaci. Někteří učitelé navíc rozumně o víkendech nechávali páry, v nichž oba milenci dosáhli 15 let, na pokoji.
Dveře se potichu zavřely a hradem se opět rozlehlo ticho. Sirius se rozhlédl - nikde nikdo. Došel po schodišti až ke dveřím a položil na ně ucho, zda něco neuslyší.
"Nikdy jsem o tobě neměl valné mínění, ale že se z tebe stane šmírák, to jsem si vážně nemyslel!" ozvalo se ostře za něj. Sirius se lekl a rychle se otočil. Jenže věděl, o koho jde, hned jak dotyčný promluvil. Při šmírování, jak si ihned Sirius zahanbeně uvědomil, jej nachytal jeho bratr Regulus. Stál tam na schodišti a díval se na něj s opovržením ve tváři. Sirius nikdy na bratrově tváři neviděl nic jiného než opovržení, zlobu, zádumčivost, či posměch a škodolibou slabost.
"Co tu děláš?" vyjel na něj Sirius a nasupeně se od dveří odtáhl. Napadlo ho, že je dvojice vevnitř určitě uslyšela a teď oba dva naslouchají tichu, polonazí, vzrušení. Je za dveřmi učitel nebo školník Filch, nebo jen nějaká další dvojice toužící po kopulaci?
"Já jdu do sklepení. Spíš co ty děláš s uchem na dveřích?" Sirius si Regula nedůvěřivě prohlížel.
"Nic. Nic tady nedělám," řekl Sirius a čekal, až Regulus odejde pryč.
"Aha, nic," pokýval hlavou Regulus a významně se podíval na dveře. "A Evansová s tím floutkem Simmonsem taky nedělají nic, že?" uchechtl se a odcházel. Jeho malá postava se rychle vzdalovala a v Siriovi zuřil boj.
"Hej, Regule!" zvolal tiše Sirius, seběhl schody a chytil za rameno svého bratra. Ten, jakoby to čekal, zůstal stát a vyzývavě na Siria hleděl.
"Ty o tom něco víš?" kývl Sirius hlavou ke dveřím.
"Tss, povídaj si o tom i křišťálové koule u Trelawneyové, že to ta mudlovská šmejdka táhne s tím kretém havraspárským... Jen ten blbeček Potter to nevidí. A pokud ti můžu udělit radu, můj milý bratříčku," syčel úlisným slizským tónem Regulus "zapíchej si s ní, dokud to jde. Ona dá každému, to mi věř," a Regulus udělal velice neslušné gesto, za které měl Sirius ne sto, ale milion chutí mu velice ublížit.
"Lžeš!" vykřikl Sirius. Jeho bratr jen pokrčil rameny.
"Mudlovské šmejdky jsou děvky, smiř se s tím. A když dostala ten dopis, stala se z ní jen děvka, která umí navíc kouzlit. Pokud se ti chce, řekni jí - ona ti dá. Zatím dala každému, kdo si řekl."
"Snad ne i tobě!" Sirius nemohl slovům Regula uvěřit. Ne! To nemůže být pravda.
"Každému, kdo si řekne..." zašeptal Regulus a pohodil hlavou směrem ke dveřím. Sirius se tím směrem podíval. Ze dveří právě vycházel nějaký student, kterého neznal. Na sobě měl hábit se znakem Havraspáru. Neviděl je - stáli za rohem, ve stínu, ale oni na dveře viděli přímo perfektně.
Minutu se nic nedělo. Pak se dveře opět otevřely - a z nich vyšla Lily Evansová!
Siriem to otřáslo tak, že tam stál ještě dlouho po tom, co Lily odešla. Regulus se vypařil ihned. Co chtěl, to svému "milovanému" bratrovi sdělil.


"Proč si dneska tak rychle zmizel?" zeptal se ho James večer. Sirius se po tom otřesném rozhovoru s bratrem vrátil do věže, kde strávil zbytek dne. Ani na večeři nebyl, neměl vůbec chuť k jídlu. Nejenže zjistil, že jeho nejlepší kamarád je podváděn svou dívkou, on také zjistil, že dívka, kterou miluje, je coura!
Sirius nevěděl, co Jamesovi říct, a tak jen pokrčil rameny.
"Klape vám to s Lily?" zeptal se Jamese po chvíli. Ten si právě sundával ponožky a chystal se spát. Otázka ho překvapila.
"Jo, v pohodě. Jen se teď moc nevidíme, Lily bere sedmák fakt vážně," řekl James a lehl si. "Proč?"
Sirius opět jen pokrčil rameny. Ani jeden z nich už nepromluvil. Každý přemýšlel nevědě o tom, že ten druhý myslí na to samé, akorát v jiné souvislosti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama