Nic není tak, jak se zdá by Mixie 2.část

23. října 2008 v 10:57 | Mixie |  Třetí kolo
***

Neděle byla oproti sobotě deštivá a celkově studená. Nikomu se ven nechtělo, a tak studenti trávili čas na svých kolejích. Sirius ani nevytáhl paty z pokoje. Naštvaně hleděl z okna na déšť, který mu překazil plán, který před spaním tak dlouho vymýšlel. Nakonec došel k názoru, že Regulus přeháněl. Avšak sám byl svědkem, jak Lily vychází z učebny chvíli po tom klukovi...
Také mu vrtalo hlavou chování Remuse Lupina. Nejen jeho otázky ohledně Jamese a Lily. Včera večer přišel spát velice pozdě a ráno se zdál být unavený jako po týdenním flámu, a přitom do úplňku zbývaly ještě dva týdny.
Sirius nakonec vstal z postele a rozhodl se, že si projde hrad. Nechtěl někam jít konkrétně ani nechtěl nic konkrétního dělat.
Prošel téměř bez povšimutí mezi svými spolužáky. Jen James sedící u krbu v jednom z prominentních křesel na něj na okamžik upřel oči, ale pak se rozhodl, že ho nechá být. Podle Jamese se prostě Sirius choval divně a asi k tomu měl nějaký důvod, ale pokud se on sám nerozhodne mu něco říct, James do něho rýpat nebude.
Sirius vyšel za portrétem Buclaté dámy a s rukama vraženýma hluboko v kapsách bezmyšlenkovitě zabočil doprava. Na konci chodby se vydal po schodech nahoru. Bylo mu jedno, kam jde - prostě šel. Sem tam potkal nějakého dalšího studenta, ale těch si prostě nevšímal a většinou si nevšímali ani oni jeho.
Nakonec se ocitl v sovinci, až ho to samotného překvapilo. Dovnitř ale pršelo a na zemi sovince se tak vytvořila břečka z výkalů, prochcané slámy a zbytků masa z myší a jiné havěti. Sovy na bidýlkách houkaly a koulely očima - déšť bubnující do střechy jim nedovoloval spát. Sirius se obrátil s tím, že odejde a půjde se projít někam jinam, ale náhle se zastavil. Před ním stála Lily Evansová a koukala na něj stejně vykuleně jako on koukal na ni. Za Lily stál jeho bratr Regulus Black.
Asi minutu bylo slyšet jen bubnuvání deště. Ta podivná trojice stála na místě a každý čekal, že někdo jiný udělá první krok.
Sirius už to ticho nemohl vydržet.
"Je mi tě líto," sdělil Sirius rusovlásce. Vykročil, že ty dva obejde, dělalo se mu z toho všeho zle, nevěděl, zda je mu na zvracení z toho podivného páru nebo z té nechutné podestýlky pod jejich nohama.
"Počkej! Proč líto?!" zarazila jej Lily. Sirius vypěnil.
"Je mi tě líto, protože si taková coura! Je mi tě líto, protože se taháš s každým! Je mi tě líto, protože nemáš v sobě kouska citu a podvádíš Jamese s tímhle debilem! Je mi tě líto, protože si vypadala jako fajn holka! Je mi tě líto, ale zároveň doufám, že se usmažíš v pekle za to, že si dvěma klukům zlomila srdce!" vychrlil ze sebe Sirius. Cítil, že má slzy na krajíčku a v krku obrovský knedlík. Chtělo se mu brečet vzteky, chtělo se mu řvát a chtěl se mu roztrhat Regulův obličej, na němž hrál vítězoslavný úšklebek.
"O čem to do prdele mluvíš?" zařvala na něj Lily. V obličeji byla stejně rudá jako její vlasy. V očích viděl, jak nic z toho, co řekl, nechápe. Ty oči jej prostě najednou zarazily.
"Mno... Vždyť Jamese podvádíš! Viděl jsem tě, jak si včera vyšla z učeby, hned po tom, co si se tam muchlovala s nějakým havraspárským... A pak tě nachytám s ním!" ukázal rukou na Regula. Ten se pomalu přestával usmívat a vypadalo to, že by rád co nejrychleji zmizel, ale prostě nevěděl jak.
Lily se pořád tvářila nechápavě. Pak se zhluboka nadechla:
"Takže - včera jsem byla s Michaelem Cootneym hledat nějaké přísady do lektvaru, který jsme dostali za domácí úkol od Snapea, máme přece s Havraspárem společné hodiny a každý je ve dvojici s nějakým havraspárským, i ty!" Sirius musel uznat, že má Lily pravdu. Úplně na ten úkol zapoměl a ještě přemýšlel nad tím, s kým je ve dvojici proboha on...
"A dneska mě na chodbě zastavil on," kývla hlavou na Regula, který byl z vývoje událostí trochu rozpačitý.
Sirius i Lily se na zmijozelského studenta naráz podívali.
"Ty svině..." zasyčel Sirius. "Ty jedna hnusná zmijozelská svině! Tos udělal všechno ty, že? Sledovals si Lily a z bůhvíjakého debilního úmyslu ses rozhodl nás všechny rozeštvat, že?!"
Regulus vytáhl z pod hábitu hůlku a namířil jí na Siriuse.
"A i kdyby! No a co?" V jeho očích Sirius četl zlobu a zášť k nenáviděnému bratru. Už pochopil. Regulus prostě jen chtěl dělat problémy, nic víc.
"A na Remuse si použil Imperius taky ty, že? Pěkně vymyšlené, jen co je pravda," řekl Sirius a dál stál před bratrem, který na něj mířil hůlkou. Chtěl vytáhnout i svou, ale Regulus mu gestem naznačil, ať to ani nezkouší.
"Potřeboval jsem, aby tě někdo popíchnul, nejlépe nevhodnými otázkami a Remus se přímo nabízel. Ovládnout ho pak kletbou Imperius nebylo nic těžkého, umím ji už od třinácti. A ano, měl jsem to vymyšlené, až na tohle setkání s tebou. S tím jsem nepočítal... Ale nevadí, takhle si to aspoň užiju víc..." Regulus pozvedl hůlku a namířil na bratrovo srdce.
"Cruc..." Ale zapoměl na Lily.
"Mdloby na tebe!" zakřičela dívka a kouzlo odhodilo Regula na protější stranu. Náraz byl silný a Regulus upadl do bezvědomí.
"Hajzl," ulevila si Lily a schovala hůlku. S opovržením hleděla na bezvládné tělo. Náhle se se slzami v očích obrátila na Siriuse: "Proč to dělal? Co tím sledoval?"
Sirius ji místo odpovědi objal. Neplakala. Držela ho kolem pasu a jen se opřela o jeho rameno. Sirius se usmál. Nevěděl proč, ale byl si jist, že s ním to objetí nic nedělá. Náhle necítil k Lily nic víc než přátelství.
Pustil ji a došel k bratrovi. Začal mu prohrabávat kapsy a za chvíli našel, co hledat. Malou lahvičku s jasně růžovým lektvarem.
"Co to máš?" ozvala se mu za zády Lily.
"Nic," odpověděl a schoval lektvar lásky do kapsy. Usmál se na dívku svého kamaráda. "Půjdeme pryč, ne?"
Před portrétem Buclaté dámy jej ještě jednou zastavila.
"Chci se zeptat - cos myslel tím, že jsem zlomila dvěma klukům srdce?"
"To nic, myslel jsem si..."
"Vím, co sis myslel. Ale proč dvěma?" nedala se Lily odbýt.
"Mno..." protáhl se Sirius a tajemně se usmál. "Taková krásná holka nemůže mít jen jednoho ctitele, ne?" dloubl ji laškovně do pasu.
Nechtěl ji dát jednoznačnou odpověď a ona to pochopila. Jen se usmála, řekla heslo a vešla do věže. Sirius ještě pár minut počkal venku. Není důvod, proč by teď, kdy se vše vyjasnilo, dával důvod ke klepům. I bez toho si mají James a Lily co vysvětlovat.
Sirius si pak ještě mnohokrát v životě díky této příhodě říkal, že nic nemusí být tak, jaké se to zdá.
A mnohokrát měl také pravdu.

Enny

Ze začátku mě tvé dílko moc neupoutalo - ten popis toho, co už snad všichni známe... a rozhodně bych nevypouštěla Pettigrewa. To, že stojí většinou mimo neznamená, že tam není. Ale ten konec se mi líbil, četl se sám, byla jsem zvědavá, co se z toho vyklube. Sem tam jsem narazila na chybu - zapomNěl např. Každopádně by to chtělo i vyladit charaktery postav. Jo a... Možná si se jen přepsala nebo to bylo schválně? Protože jinak má Lily oči zelené. *sem detailista mno =D*

Abigail

Takže. Musím říct, že na mě tahle povídka byla skutečně až moc popisná. Na začátku to hraničilo až s nudou. Někdy méně popisu nevadí. Taky mi moc nesedly charaktery. Jak Siriuse, tak i Lily, Reguluse a Jamese. Lily není sprostá, nebo mě tak nesedí. A taky má malá poznámka - Poberti byli čtyři. Petr je tady zoufale zapomenutý. (Jako bohužel často) Jinak plus musím dát zápletce. Bylo to celkem zajímavé... zvlášť sledovat, co se nakonec stane - ale abych se přiznala nepochopila jsem to s Remem.
Pokud ještě rozhodujeme tak NE

Essylt

Možná trochu moc strojené a utahané. Působí to na mě, že se tam nic moc nedělo a ani charaktery mě nijak zvlášť neohromily.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama